Katolické Polsko v krizi. Narodilo se nejméně dětí za posledních sto let a sociál nepomáhá -

Katolické Polsko v krizi. Narodilo se nejméně dětí za posledních sto let a sociál nepomáhá

Martin R. Čejka
29. januára 2024
  Spoločnosť   ,

V Polsku padl rekord. Nebylo to ovšem v žádné sportovní disciplíně, nýbrž porodnosti, navíc se, obrazně řečeno, nejedná o skok do výšky, ale potápění. Podle prozatímních údajů Hlavního statistického úřadu (GUS) se v loňském roce v zemi, která bývá označována za katolickou, narodilo méně než dvě stě osmdesát tisíc dětí, přičemž je docela možné, že počet klesne dokonce ještě pod dvě stě sedmdesát pět tisíc. Prognostici přitom očekávali, že se v roce 2023 narodí přes dvě stě devadesát tisíc dětí. Úpadek porodnosti postupuje v Polsku ještě rychleji, než se předpokládalo, jelikož uvedených hodnot mělo být podle průměrných odhadů dosaženo teprve v roce 2032, tedy o devatenáct let později. Zároveň s tím zemřelo vloni něco kolem čtyři sta deset tisíc Poláků. Polsko tedy vymírá.

Ilustračný obrázok, zdroj: PickPik

Ohlédnutí do historie

Polská média píší o nejhorších ukazatelích od konce druhé světové války, ale to není přesné… jedná se totiž o nejhorší výsledky za posledních více než sto let, tedy od doby, kdy se začaly uvedené statistiky sledovat: za Druhé Polské republiky (1918 až 1939) se rodilo ročně i přes milion dětí, v padesátých letech v průměru osm set padesát tisíc, v šedesátých letech došlo k poklesu na pět set šedesát tisíc, v sedmdesátých a osmdesátých letech se navzdory krizi a vyhlášení válečného stavu se v průměru narodilo více šest set čtyřicet tisíc dětí ročně, k poklesu o dvě stě tisíc došlo v devadesátých letech a v roce 1998 Polsko poprvé sestoupilo pod čtyři sta tisíc narozených dětí, kolem této hranice se plus (ale spíše) mínus třicet tisíc pohybovalo do roku 2017, kdy se počet narozených dětí přehoupl na čtyři sta dva tisíce, od té doby pokračuje trvalý pokles.

Proměna společnosti

Výše načrtnutý demografický úpadek má pochopitelně svoje příčiny a není ani tak velkým překvapením, pokud sledujeme jiné ukazatele. Jedním z důvodů pochopitelně je, že klesá počet žen v reprodukčním věku, čili patnáct až čtyřicet devět let. Zatímco na začátku století bylo takovýchto žen v Polsku více než deset milionů, tak v současnosti jich je méně než 8,7 milionu. A vzhledem k nižší porodnosti se jejich počet přirozeně dále snižuje.

Roste zároveň poměr žen, které nemají nebo nechtějí mít dítě. Počet čtyřicetiletých žen, které nemají dítě, dosahuje v Polsku už téměř třicet procent a výrazně se zvyšuje. V průzkumu z počátku roku 2023 pouze třicet dva procent polských žen ve věku osmnáct až čtyřicet pět let uvedlo, že hodlají mít děti. Další těhotenství, povětšinou z kariérních důvodů, odkládají na pozdější dobu. Stoupá rovněž průměrný věk prvorodiček. V roce 1990 to bylo 22,7 let, kdežto předloni už 28,8 let. S rostoucím věkem se zvyšuje i riziko různých komplikací spojených s těhotenstvím a porodem a snižuje pravděpodobnost otěhotnění.

Výrazně se mění rovněž prostředí, ve kterém se děti případně rodí a které nenahrává vícedětnosti. Nyní polskou společnost tvoří 44,6 procent manželství nebo tzv. neformálních svazků s dětmi, 32,8 procent manželství nebo neformální svazky bez dětí a 22 procent osamělí rodiče. V roce 2022 se mimo manželství narodilo každé třetí dítě a v některých lokalitách je to dokonce každé druhé. Pro srovnání, v roce 1990 se mimo manželství narodilo ve městech osm procent a na vesnici čtyři procenta dětí, o deset let později to byl dvojnásobek těchto čísel a v roce 2010 dvacet tři a sedmnáct procent.

Stojí za povšimnutí, že k poklesu porodnosti dochází v období, kdy jsou v Polsku zaváděna různá opatření, která mají usnadnit skloubení rodičovství se zaměstnáním, je téměř nejnižší míra nezaměstnanosti v celé Evropské unii a po devět let neustále rostly reálné mzdy. Navíc polská vláda v květnu 2016 zavedla sociální program „Rodina 500 plus“, který měl podpořit rodiny s dětmi a, alespoň podle počátečních vyjádření politiků, také porodnost.

Sociální dávky nestimulují

V rámci „Rodiny 500 plus“ bylo měsíčně vypláceno 500 zlotých (tehdy cca 115 euro) na každé druhé a další dítě (do osmnácti let) bez ohledu na výši příjmů a v případě chudších rodin už na první dítě. Od července 2019 se „500 plus“ rozšířilo i na první dítě bez ohledu na výši příjmů a od letošního ledna bylo zvýšeno na „800 plus“, tedy měsíčně 800 zlotých, ale jedná se spíše o valorizaci vynucenou inflací.

V roce následujícím po zavedení programu „Rodina 500 plus“ porodnost skutečně poskočila vzhůru, přičemž plodnost v roce 2017 dosáhla 1,45 dítěte na ženu oproti 1,36 z předchozího roku. Tím se ovšem stimul vyčerpal a dále pokračoval jenom pokles.

Program se od začátku setkával s výhradami především z liberálních a konzervativních pozic. Někteří poukazovali na to, že přístup vlády Práva a spravedlnosti je v podstatě socialistický, jelikož složitou společenskou problematiku omezuje především na ekonomickou rovinu a snaží se vše řešit etatisticky. Liberálové upozorňovali, že vláda musí nejprve peníze na program „Rodina 500 plus“ vybrat na daních, a to častokrát právě od samotných rodičů, aby jim je pak přerozdělila. Navíc je třeba započítat i nejrůznější výdaje (administrativní, technické atp.) související s vyplácením tohoto sociálního příspěvku, takže celkové náklady na něj značně převýší 500 zlotých. Čili, jednoduše řečeno, aby se mohlo 500 zlotých vyplatit, je třeba na daních za tímto účelem vybrat ještě více.

Poukazovalo se přitom na příklad Maďarska, které zvolilo „elegantnější“ a úspornější řešení podpory rodin s dětmi. Zde šla vláda cestou daňových úlev, které jsou nastaveny progresivně počínaje prvním dítětem, přičemž rodina s třemi dětmi v podstatě už neodvádí žádnou daň z příjmů. Nejenže se tím snižují náklady takové podpory, ale zároveň i přímá závislost rodin na sociálních dávkách, tedy státu. Rovněž se tak posiluje aktivita rodin, které mají větší možnost nakládat s vlastními prostředky, a nejsou tlačeny do pasivní role žadatelů a příjemců. Z etatistického pohledu hrají ovšem sociální dávky nemalou politickou roli, neboť zdůrazňují pomoc ze strany státu, což se promítá i do popularity vlády a možné voličské podpory.

Konzervativci zas zdůrazňovali, že klesající porodnost má v první řadě kulturní, civilizační rozměr, a kladli si otázku, jestli ženy začnou najednou rodit děti jen proto, že dostanou peníze z úřadu. A pokud ano, o jaké rodiny se bude většinou jednat. Někteří tvrdili, že se to bude především týkat sociálně znevýhodněných až patologických skupin, ale ve většinové společnosti podnět v podobě „Rodiny 500 plus“ nezpůsobí výraznější změny. Vývoj jim dal za pravdu.

Ačkoliv politici vládní strany Právo a spravedlnost zprvu prohlašovali, že díky zmíněnému sociálnímu programu „vyjdeme z pasti nízké plodnosti“ a že se jedná o „největší prodemografický program v celých dějinách Polska“, realita je přiměla poněkud změnit narativ. Tváří v tvář neúčinnosti „Rodiny 500 plus“, přinejmenším co se růstu porodnosti týče, začali tvrdit, že cílem příspěvku bylo „zvýšit důstojnost polských rodin“. Je otázkou, jestli stav, kdy důstojnost rodin závisí do jisté míry na blahovůli úředníků, lze označit za šťastný a zdravý.

Katolíci na evropském chvostu

Podle odhadů Eurostatu dosáhne průměrný věk obyvatel Polska v roce 2100 50,4 let a věková struktura společnosti tím pádem bude výrazně regresivní. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se mohlo cokoliv změnit, přinejmenším k lepšímu. Nemalé finanční prostředky, které minulá polská vláda vynaložila na zvrácení neblahého demografického trendu a které nepřinesly kýžený výsledek, ukazují, že problém není v první řadě ekonomický.

Plodnost se nyní v Polsku pohybuje zhruba kolem 1,26 dítěte na ženu, což znamená čtvrtou nejnižší příčku v celé Evropské unii. Hůře na tom jsou už jenom Itálie, Španělsko a Malta. Dodejme, že před Polskem je Portugalsko. Na posledních pěti místech, pokud jde o plodnost, jsou tedy v Evropské unii země, které bývají označovány za katolické. Příčin tohoto neutěšeného stavu může být zajisté více, ale církevní představitelé by se měli zamyslet, jestli k němu velkou měrou (a ve zmíněných případech možná vrchovatou) nepřispěly i změny v učení o manželství, které se promítly i do oficiálních dokumentů. O tom ale možná až někdy jindy…


PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS

Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:

5 € 10 € 20 € 50 €

Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!

PDF (formát pre tlač)

Najnovšie články

List predsedovi KDH, Milanovi Majerskému

Má floridská diecéza jurisdikciu nad… Mesiacom?

Biskup Mutsaerts vyjadril podporu biskupovi Stricklandovi

Odovzdali sme petíciu za zastavenie škandalózneho predstavenia SND dehonestujúceho Nášho Pána Ježiša Krista