Velká Británie se chystá zakázat i „mlčení“ aneb Nenarození se mají vraždit nerušeně

Martin R. Čejka
23. septembra 2024   Politika Spoločnosť   CZ, Komentár, Potraty

Po ulicích Londýna se prohánějí naháči na kolech, vyznavači nejrůznějších sexuální deviací vystavují veřejně na odiv své sklony zrakům kolemjdoucích, děti nešetříce, tak vypadá opěvovaná „svoboděnka“ v tzv. kolébce demokracie, k níž nejeden prostodušnější konzervativec vzhlíží s nábožným obdivem. Stoupenec volné myšlenky by mohl říci: „Hle, toť libertinský paradise!“ Jenže ouha… Quod licet Iovi, non licet bovi.

Ministerstvo vnitra Spojeného království (Home Office) oznámilo, že se chystá změnit předchozí návrh směrnic k Zákonu o veřejném pořádku z roku 2023, zvaného též „antiprotestním zákonem“. Zmíněný zákon, navržený konzervativní vládou Rishiho Sunaka, oznámila ve své trůnní řeči v květnu 2022 královna Alžběta II. Ještě v říjnu téhož roku ho odsouhlasila Dolní sněmovna. Po několika měsíční legislativní přestřelce se Sněmovnou lordů, kdy se druhá komora snažila prosadit některé své úpravy, byl nakonec přijat celým parlamentem a 2. května 2023 se mu dostalo „královského schválení“.

Jedním z bodů, který vzbuzoval největší spory, se týkal omezení či přímo zákazu protestních akcí před potratovými klinikami. V devátém oddílu se „královským Nejjasnějším Veličenstvem, po poradě a se souhlasem duchovních a světských pánů a Dolní sněmovny“ zákonně stanoví, že do vzdálenosti padesát metrů od potratových klinik platí „bezpečná přístupová zóna“. V této zóně spáchá přestupek osoba, která má v úmyslu svým jednáním (případně to způsobí svým lehkovážným počínáním) „ovlivnit rozhodnutí druhé osoby využít potratových služeb na potratové klinice“, „bránit nebo ztížit druhé osobě přístup k potratovým službám na potratové klinice“, případně „obtěžuje, znepokojuje nebo rozrušuje druhou osobu v souvislosti s rozhodnutím využít služeb na potratové klinice“.

Podobné zóny už dříve zaváděly některé místní samosprávy. Patrně nejznámější je případ Isabel Vaughan-Spruceové, kterou v Birminghamu před potratovou klinikou zadržela policie. Poprvé se tak stalo v listopadu 2022, kdy Vaughan-Spruceová jenom tiše stála pře potratovou klinikou ve čtvrti Kings Norton, aniž by cokoliv říkala nebo držela nějaký transparent, načež k ní přistoupili policisté s tím, že dostali stížnost, že se možná v duchu modlí. Následně byla obviněna z „protestu a jednání vedoucího k zastrašení osob využívajících (potratových) služeb“, ačkoliv v inkriminovanou dobu byla klinika zavřená. Důvodem jejího zadržení tedy bylo pouze to, na co v danou chvíli myslela.

Obžaloba ovšem nedokázala předložit soudu žádné důkazy, které by prokázaly spáchání „myšlenkového zločinu“, a tak ji musel Městský soud v Birminghamu v únoru 2023 zprostit všech obvinění. To jí ovšem nebylo příliš platné, jelikož o tři týdny zadržela policie (s nasazením šesti neustrašených příslušníků!) Isabelu Vaughan-Spruceovou za tentýž „zločin“ znovu. V rámci kauce jí pak byl stanoven zákaz pohybu v okolí potratové kliniky, který daleko přesahoval „bezpečnou zónu“. Recidivistka toto nezákonné nařízení napadla a policie jej později zrušila. Nakonec za neustálé šikanování birminghamskou policii zažalovala a letos v srpnu vysoudila patnáct tisíc liber jako odškodné. Dodejme, že kdo by očekával, že se pronásledované Isabely Vaughan-Spruceové zastane nějaká věhlasná lidskoprávní organizace jako Amnesty International, ten by se hořce zklamal. Nicméně její případ ukazuje, o co ve sporu kolem „bezpečných přístupových zón“ jde.

V již zmíněných směrnicích k Zákonu o veřejném pořádku z roku 2023 se uvádělo, že „modlitba v bezpečné přístupové zóně by neměla být automaticky považována za nezákonnou. Modlitba je ve Spojeném království již dlouho právně chráněna a tato ochrana se následkem oddílu 9 nezměnila. Tichá modlitba, tedy zapojení mysli a myšlenek do modlitby k Bohu, je chráněna jako absolutní právo podle Zákona o lidských právech z roku 1998 a sama o sobě by neměla být za žádných okolností považována za přestupek. Pokud se však osoba modlí, ale její chování je zároveň rušivé, pravděpodobně se jedná o „přestupek“.

Taková „blahovůle“ však podle všeho nebude trvat dlouho, tím spíš, že se novou ministryní vnitra stala labouristka Yvette Cooperová, která ještě v opozici volala po výslovném zákazu „tiché modlitby“ v bezpečných zónách. Není tedy divu, že například Louise McCuddenová z potratové organizace MSI Reproduktivní volby (dříve Marie Stopes International, ale název byl vzhledem k jistým nekorektním eugenicko-rasovým názorům Stopesové pozměněn) prohlásila: „Doufáme, že nová vláda zajistí, aby byly zóny bezpečného přístupu zavedeny v souladu s tím, pro co hlasovali zvolení poslanci. S ministryní vnitra, která hlasovala pro bezpečné přístupové zóny, s týmem ministerstva vnitra složeným ze zarytých obhájců reprodukčních práv, jako jsou Diana Johnsonová a Jess Phillipsová, a s vládou, která prohlašuje, že chce učinit z boje proti násilí na ženách prioritu, jsme opatrně optimističtí a věříme, že si uvědomují nebezpečí zmírnění této legislativy.“ Zmírněním jsou zde pochopitelně míněny možné výjimky, jako je třeba povolení modlitby v duchu.

Podle Rachael Clarkeové z Britské poradenské služby pro těhotné, tedy další potratové neziskové organizace, jejíž roční příjmy činí zhruba padesát milionů liber, „zákon byl navržen zvláště proto, aby zabránil takovým činnostem, jako je neustálá každodenní přítomnost, zírání na ženy a přibližování se k nim, když se snaží získat důvěrnou zdravotní péči, rozdávání letáků s nepravdivými zdravotními informacemi nebo postávání u brány kliniky s růženci a svíčkami. Každému by mělo být jasné, že cílem těchto aktivit je ovlivnit reprodukční rozhodnutí žen. Prostě neexistuje žádný jiný důvod, proč by měl být někdo přítomen u brány potratové kliniky.“

Proti se ozvalo jen několik nesouhlasných hlasů, mj. bývalého konzervativního ministra pro úřad vlády Davida Frosta, který už v souvislosti se zadržením Isabely Vaughan-Spruceové prohlásil: „Je neuvěřitelné, že v moderní Británii jsou zatýkáni za myšlenkové zločiny.“ Frost k chystaným změnám uvedl, že „v labouristické Británii je ohrožena svoboda projevu, a podle všeho i svoboda neprojevu“. Ovšem pozapomněl, že s „bezpečnými přístupovými zónami“ přišla už předchozí, konzervativní vláda, přičemž vágní znění jejího zákona dává takřka nekonečný prostor k nespoutaným výkladům.

Snaží se osoba, která stojí poblíž potratové kliniky a v duchu se modlí, „ovlivnit rozhodnutí druhé osoby využít potratových služeb na potratové klinice“? V podstatě ano. A co když nějakou uživatelku (v Británii patrně i uživatele) takovýchto „služeb“ ona osoba „znepokojuje nebo rozrušuje“? Kdo bude míru znepokojení a rozrušenost měřit? Samotný zákon je z mnoha ohledů legislativní ideologický zmetek (nemluvě o jeho nemorálnosti), nikoliv jeho implementace. Ale to není žádným překvapením, protože Konzervativní strana už dávno není konzervativní, pokud jí vůbec někdy byla.

Pro někoho snad může být zarážející, že takové kroky omezující svobodu nevzbuzují větší odpor, což svědčí o tom, jak dobře je už společnost vycvičená a převychována. Jiní podle všeho zas nechápou podstatu problému, jak dokazují slova právní poradce Aliance bránící svobodu Jeremiaha Igunnubola, který řekl: „Skutečnost, že se vláda podle všeho chystá označit „tichou modlitbu“ za trestný čin, což je v ostrém rozporu s jejím závazkem dodržovat mezinárodní právo v oblasti lidských práv, odhaluje krizi svobody projevu a myšlení v dnešní Velké Británii.“ Tzv. „právo na potrat“ dnes totiž patří na nejvyšší piedestal v panteonu demoliberálních bůžků a právo žádné „vyspělé demokracie“, natož mezinárodní právo „rouhačům“ nepomůže, i kdyby se „rouhali“ sebevíc mlčky.

PDF (formát pre tlač)