Evropská unie financuje protievropské projekty

Martin R. Čejka
31. marca 2025   Spoločnosť   CZ, Komentár

Mezi stoupenci a odpůrci Evropské unie, nehledě na jejich zanícení, se točí odvěká diskuse ohledně odvodu peněz do rozpočtu EU. Euronadšenci pak takové debaty vítězoslavně končí radostným zvoláním: „Hle, jsme v plusu!“ Čili z EU dostáváme více, než do ní platíme.

Takové pře mohou být jistě zajímavé, ale samotná čísla nestačí. Ostatně například většinu financí, které Česká republika v roce 2024 z evropského rozpočtu a fondů obdržela, tvoří příspěvky z Evropského plánu na podporu oživení NextGeneration EU, což jsou peníze, které si EU vypůjčila a v budoucnu je státy budou splácet. Má se to brát jako plus? Navíc je otázkou, nakolik je dlouhodobě prospěšné, rozumné a hospodárné centralizované přerozdělování finančních prostředků s celou byrokracií a všemi náklady, které jsou s tím spojeny. Jen pro úplnost dodejme, že podle údajů ministerstva financí zaplatila Česká republika za dobu svého členství v EU do unijního rozpočtu 936,6 miliard korun. (Slovensko odvedlo za dvacet let členství necelých 14 miliard eur.)

Kromě této hospodářsko-politické stránky má celá věc i kulturní, ba přímo civilizační rozměr. Ačkoliv totiž jde velká část unijních peněz zpět na infrastrukturu, regionální rozvoj, různé technologické a vzdělávací programy, ochranu životního prostředí atp., jak bývá často zdůrazňováno, tak některé vyloženě slouží prosazování anticivilizační agendy.

Na financování zmíněných pokrokářských programů poukázala ve své zprávě nevládní organizace Evropské centrum pro právo a spravedlnost, která vycházela z oficiálních údajů Evropské komise.

Podpora vraždění nenarozených

Podle slov a hysterických reakcí značné části evropských politiků, a to nejen takových, kteří se označují za levicové, by se mohlo zdá, že tzv. „právo na potrat“ je nejvyšším dogmatem, jehož popírání se rovná nejtěžší herezi.

Proto, bohužel, nepřekvapí, že v roce 2024 zaplatila EU příspěvek ve výši 919 000 eur organizaci European Network IPPF, čili evropské pobočce Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (IPPF). Celkový rozpočet zmíněné organizace přitom činil 1,1 milionu eur. Jedná se o částku, která se postupně zvyšuje, jelikož v roce 2023 obdržela uvedená organizace 875 987 eur a rok dříve 599 000 eur.

EU financuje i další aktivity související s prosazováním potratů. Na projekt „Potraty, zákon a příroda“ šlo z evropského rozpočtu 342 000 eur. Ten má se zapojením filozofie, genderových studií a věd o živé přírodě“ „obnovit filozofický přístup k potratům“, jelikož současný pohled „často přehlíží složitost zkušeností a potřeb žen“. Problémem prý je, že „nedostatečná legislativa a společenské postoje vytvářejí překážky pro ženy, které chtějí podstoupit interrupci, a podkopávají jejich autonomii a osobní pohodu“.

Další projekt, který se věnoval dopadu právních omezení a praktických překážek v oblasti potratů v evropských zemích a zkoumal, jak by se ženy s nimi mohly vypořádat, stál 1,4 milionu eur.

Podpora (trans)genderismu

V paletě finančních toků EU nesmějí pochopitelně chybět ani projekty a organizace propagující genderovou ideologii. Díky finančnímu příspěvku ve výši 1,5 milionu eur byl takto realizován projekt s názvem „Neviditelný inkoust žen: Transgender psaní a sexuace intelektuální hodnoty v raném novověku“, přičemž jeho cílem bylo analyzovat „textovou misogynii“. Velká převaha mužských spisovatelů v literatuře šestnáctého až osmnáctého je prý dána tím, že „mnoho děl ženských autorek bylo buď přehlíženo, zapomenuto nebo zůstalo nezaznamenáno“. Není ovšem zřejmé, jak tento smutný stav chtějí strůjci projektu napravit.

Prostředky EU také tvořily v letech 2019 až 2021 osmdesát procent rozpočtu (zhruba 350 000 eur ročně) sdružení Transgender Europe, které lobbuje u Evropské komise. Jedná se o známý trik: vládnoucí financují „nezávislou“ organizaci, aby uměle vytvořili zástupce „občanské společnosti“, a pak jeho hlasu pozorně a s účastí naslouchají.

Boj proti populismu

Nelze pochopitelně přehlížet největšího politického strašáka současnosti, čili tzv. populismus, ať už je to cokoliv. Proto si projekt „Vzestup a pád populismu a extremismu“ zasloužil 1,46 milionu eur z peněz evropských daňových poplatníků. Všichni budou jistě s napětím sledovat výsledky jeho bádání „příčin populismu“ na základě studia životopisů čtyřiceti milionů uchazečů o zaměstnání v USA. Projekt rovněž prozkoumá britské archivy, aby vysvětlil, jaký dopad měly tělesné tresty na dosažené vzdělání, protispolečenské chování a hlasování v referendu o brexitu.

EU financovala částkou 193 000 eur i projekt „Populistický nacionalismus v „globální“ Západní Indii v letech 1920–1939“, jehož cílem je ukázat vazby mezi rodícím se hinduistickým nacionalismem a evropským fašismem ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století, aby bylo možné lépe pochopit nadnárodní povahu radikální krajní pravice.

Další projekt za „skromných“ 172 000 eur s názvem „Mikrozásady makroinstitucí: Empirické zkoumání koevoluce populistické rétoriky a organizací“ si klade za cíl probádat mikroekonomické základy populismu studiem vývoje populistického diskurzu a jeho dopadu na nadnárodní instituce a organizace.

Jako poslední příklad uveďme částku 257 000 eur, která byla vynaložena na studium vývoje transatlantického liberálního konsensu mezi Evropou a Spojenými státy prostřednictvím literární a kulturní analýzy populismu a nacionalismu. Projekt se jmenuje „Transatlantické přístupy k současné literatuře v době Trumpa“.

Pomrkávání na islám

EU zvládá i zdánlivě nemožné, a tak jedním projektem dokáže podporovat šíření sodomie i islámu. Ukázkou toho je projekt „Queer muslimské azylové mezery: Mezi zákonností a nespravedlností v německém heteronormativním a homonormativním azylovém systému“, který přišel na 195 000 eur. Zaměřuje se na „studium queer azylu v Evropě“ a úskalí, jimž musejí LGBTQI „osoby muslimského původu“ čelit.

Další projekt v hodnotě 345 000 eur je zaměřen na využití divadla pro prevenci islamofobie. EU rovněž vynaložila 271 000 euro na projekt, který má studovat, „jak islám ustanovuje nový rámec etických norem a náboženských praktik pro řadu Evropanů, kteří jsou nespokojeni se společenskou rolí, jíž zaujímají křesťanské církve“.

Podle Evropské komise by financování těchto projektů mělo přinést „širokou škálu výsledků“. O tom však lze úspěšně pochybovat. Ve skutečnosti se jedná o sociální inženýrství, které má zcela proměnit evropské společnosti podle utopických vizí různých blouznivců. „Křesťanští demokraté“ dlouhodobě opíjejí sebe i druhé „rohlíkem“ křesťanských kořenů Evropy. Ačkoliv tuto skutečnost nelze popřít, tak EU a Evropa jsou dva různé „organismy“. EU v současné podobě pouze parazituje na minulosti Evropy a ničí její přítomnost i budoucnost.

Dnešní vůdcové EU realizují výzvu „otce zakladatele“, italského komunisty Altiera Spinelliho, který ve svém slavném Manifestu z Ventotene napsal, že k vybudování sjednocené Evropy je nutné „dokázat odhodit stará břemena, která překážejí, abychom se připravili na to nové, co přichází a co překoná veškeré představy… Dnes se setkávají a napínají své úsilí ti, kdo rozpoznali příčiny současné krize evropské civilizace, a začínají tkát látku budoucnosti. Proto shromažďují dědictví všech hnutí za povznesení lidstva, která ztroskotala na nepochopení cíle, jehož má být dosaženo, nebo prostředků, jimiž má být dosažen. Cesta, která nás čeká, není snadná, ani jistá. Ale musíme ji ujít a ujdeme!“ Spinelliho duchovní děti vidí v EU nástroj na „povznesení lidstva“, případně prostředek k namazání si vlastní kapsy, přičemž jedno pochopitelně nevylučuje druhé. Jen velmi naivní člověk by se mohl domnívat, že oním „cílem, jehož má být dosaženo“, je křesťanská civilizace a její dědictví. To spíše patří mezi „stará břemena“…

A pokud je někomu takový civilizačně-kulturní, ne-li přímo duchovní pohled cizí, pak se alespoň mohl zeptat, na co vlastně jdou jeho peníze v době, kdy rostou dluhy jednotlivých států a celé Evropy a inflace překročila větší než malou míru.

PDF (formát pre tlač)