Karel Veliký jako biologický otec

Martin R. Čejka
24. septembra 2025   História   CZ

Karel Veliký byl nejen výjimečným panovníkem v dějinách Evropy, který se vyznačoval zbožností, silnou vůlí a zdravým rozumem, ale zároveň náruživým mužem. Kromě čtyř manželek měl i několik konkubín a řadu nemanželských dětí. Se svými zákonnými manželkami měl jedenáct dětí, nejvíce s Hildergardou, která, ač zemřela ve věku pětadvaceti let, mu porodila čtyři syny a pět dcer. Z nemanželských svazků vzešlo přinejmenším sedm dětí, o kterých víme.

O vášnivosti Karla Velikého svědčí i to, že ho musely manželky doprovázet i během vojenských tažení. Manželka Hildegarda porodila ve vojenském táboře u Pavie. Dvojčata, Ludvík a Lothar, přišla na svět během španělského tažení v Chasseneuil u Poitiers.

Karel Veliký byl milujícím a na svou dobu velmi pokrokovým otcem. Einhard (774 ‒ 840) ve Vita Karoli Magni uvádí, že Karel nařídil, aby „ve vědách“ byli vzděláváni nejen jeho synové, ale také dcery. Vědami se míní „sedmero svobodných umění“, které v rámci trivia zahrnovaly gramatiku (hlavně latinska gramatika, rozbor literárních děl), dialektiku (logika, filozofie) a rétoriku (včetně stylistiky, ale také právo) a v rámci náročnějšího kvadrivia geometrii (zeměpis, bylinkářství), aritmetiku (počítání, kalendářní výpočty), hudbu (gregoriánský chorál, nauka o harmonickém uspořádání světa) a astronomii (pohyb planet, astrologie).

Einhard dále píše: „Jakmile to věk dovolil, učili se synové podle obyčejů Franků jezdit na koni, zacházet se zbraněmi a lovit.“ Jak takový výcvik vypadal, popisuje Rabanus Maurus (780 ‒ 856) v De procinctu romanae miliciae. Mladíci by měli být cvičeni v létě i v zimě, v prvním případě venku a v druhém v krytých přístřešcích. Ze začátku se při výcviku používaly dřevěné makety koní, na které měli nejprve bez výstroje a pak v přilbě a se štítem nasedat. Když to zvládli, měli na koně nasedat s dřevcem. Pak se učili nasedat a sesedat na koně zprava a zleva a nakonec zezadu. Rabanus podotýká, že tento výcvik nasedání a sesedání na koně byl mezi Franky velmi oblíbený.

Frankové byli kromě toho vášnivými lovci. Navzdory velkému významu, který Karel přikládal „vědám“, jezdectví bezpochyby hrálo ústřední roli ve výchově karolínských princů. Výuka, alespoň v některých případech, nebyla marná, neboť dva Karlovi synové, Karel a Pipin (Italský), se později stali významnými vojenskými veliteli. Jeho dcery kromě nabývání intelektuálních vědomostí byly „uvyklé tkalcovskému stavu, přeslici a vřetenu, aby nezahálely, a byly vychovávány ve vší počestnosti“.

Když zemřel jeho syn Pipin, král italský, Karel se projevil jako starostlivý dědeček. Okamžitě jmenoval Pipinova syna a svého vnuka Bernarda italským králem. Později nechal převézt na svůj dvor pět vnuček, Adelaidu, Atalu, Gundradu, Berthu a Tetrapadu, a nařídil, aby byly vzdělávány a vychovávány po boku jeho dcer.

Einhard o Karlu Velikém říká: „Výchově svých synů a dcer věnoval takovou péči, že kdykoli byl doma, vždy s nimi sedával u stolu; a oni ho doprovázeli na jeho cestách: synové jeli vedle něj na koních, dcery v zadní části průvodu v doprovodu družiny. Byly nesmírně krásné a je udivující, že ačkoli je tolik miloval, neprovdal je za nikoho, ani za své, ani cizí; všechny je držel u sebe doma až do své smrti tvrdě, že se nedokáže obejít bez jejich společnosti. Ač byl ve všech ohledech šťastný, v této jediné věci zakusil nepřízně osudu. Ale nechtěl si to nikterak připustit a choval se, jako by proti cudnosti jeho dcer nikdy nevyvstalo podezření či pomluva.“

Není pochyb, že Karel Veliký své dcery velmi miloval. Proč jim tedy kladl překážky, pokud šlo o manželství? Snad klíčovou roli hrála skutečnost, že Karel Veliký byl už před svou korunovací na císaře skutečným vládcem Západu. Tomu měly odpovídat i možné sňatky jeho dcer, či přesněji postavení budoucích zeťů.

Karel Veliký bez váhání souhlasil se zasnoubením tehdy šestileté Rotrudy s mladým byzantským císařem Konstantinem VI., jakmile se k tomu naskytla příležitost. O pět let později ovšem Konstantinova matka Irena kvůli politickým neshodám zasnoubení zrušila. Karel Veliký později souhlasil s nemanželským soužitím Rotrudy s Rorgonem I., hrabětem z Maine.

Uvedené události ledacos vysvětlují. Karel Veliký nebyl zásadně proti sňatkům svých dcer, mimo Byzanc ale neexistovaly žádné vztahy, které by bylo možné považovat rovnocenné. Přitom hrozilo, že zeť, navzdory případnému nižšímu postavení, získá díky sňatku s jednou z jeho dcer nepatřičný vliv, což neodpovídalo zájmům říše, ani rozvážné politice Karla Velikého.

O postoji Karla Velikého k sňatkům svých potomků svědčí i další případ. Karel Veliký usiloval v roce 789 získat pro svého syna Karla ruku princezny Elffledy, dcery mercijského krále Offy. Vztahy mezi anglosaským královstvím Mercie a franským dvorem byly přátelské, a to z velké části za přičinění anglosaského rádce Karla Velikého kněze Alkuina. Karel Veliký dokonce poslal Offovi dary z dobyté avarské pokladnice. Král Mercie vyhověl přání franského panovníka, ale na oplátku požadoval, aby se Karlova dcera Berta provdala za jeho syna Ecgfritha. Karel Veliký tím byl hluboce uražen a považoval to za nestoudnost. Rozhněval se a nařídil uzavřít franské námořní přístavy pro anglické lodě, čímž pravděpodobně došlo k první známé kontinentální blokádě. Toto opatření ale nebylo příliš účinné, neboť obchod s Anglií spočíval téměř výhradně v rukou fríských kupců. Díky trpělivému úsilí Alkuina a opata Gervolda, který vystupoval jako diplomat Karla Velikého, se nakonec podařilo vše urovnat. Došlo k podepsání první obchodní smlouvy v západních dějinách (796). Ta zaručovala obchodníkům na obou stranách Lamanšského průlivu právní ochranu a právo odvolat se k příslušnému královskému soudu.

Výše uvedený příklad ukazuje, že Karel bezpochyby hledal vhodné manželky pro své syny, které se stanou i matkami jeho vnuků. V karolínském světě, kde mužům příslušelo vůdčí postavení, neměla snacha politickou moc, která by mohla ohrozit vnitřní stabilitu státu. Proto otázka rovnosti postavení nehrála zas až takovou roli. Zeť z královského rodu ovšem mohl citelně narušit pečlivě vyváženou rovnováhu moci ve státě.

Je ale možné, že kromě všech politických a imperiálních kalkulací mohl postoj Karla Velikého k dcerám vycházet i z vlastní zkušenosti. Už z prvního manželství s langobardskou princeznou Desideratou (Gerbergou), k němuž došlo výhradně z politických důvodů, věděl, že královské sňatky v té době byly pouze zastřenou formou braní a dávání „rukojmí“. Ženy byly v tomto politickém sňatkovém obchodu výrazně méněcenné. Snad toho chtěl Karel Veliký své milované dcery ušetřit.

Každopádně lze říci, že se Karlu podařilo vytvořit na svém dvoře velkou a relativně šťastnou rodinu, což rozhodně bylo mezi panovníky něčím spíše výjimečným. (Pomineme-li chystanou vzpouru nemanželského syna Pipina Hrbatého. Ale i toho Karel Veliký nakonec ušetřil a nechal jej, aby se uchýlil do kláštera). Panovník byl obklopen syny, dcerami a spoustou vnoučat. Vše v duchu: Čím více dětí, tím lépe. S levobočky se zacházelo s přirozenou a nenucenou laskavostí a dostávalo se jim nejvyšších státních úřadů. Karel Veliký, jehož vůle byla zákonem, byl skutečným patriarchou. Cítil, že je povolán vládnout ve jménu Božím nejen jako spravedlivý král a císař, ale také jako dobrotivý a starostlivý otec.

PDF (formát pre tlač)