„Pokoj“ ďáblův v rouše beránčím

Martin R. Čejka
4. novembra 2026   Cirkev Politika Spoločnosť   CZ

Mezinárodní organizace Pax Christi vznikla v roce 1945 ve Francii. U jejího zrodu stáli členka hnutí odporu Marthe Dortel-Claudotová a biskup Pierre-Marie Théas, který za druhé světové války prokázal nemalou osobní statečnost při záchraně Židů. Ačkoli Pax Christi mělo zpočátku za cíl francouzsko-německé poválečné usmíření, v padesátých letech rozšířilo svoji působnost a přerodilo se v hnutí „za mír mezi všemi národy“. Postupem času také začalo nabírat zcela otevřený ráz vycházející z „teologie osvobození“.

Dnes Pax Christi sdružuje více než sto dvacet členských organizací v šedesáti zemích. V jeho čele stojí filipínský biskup Jose Colin Bagaforo a sestra Wamũyũ Teresia Wachira z Keni (v roce 2007 organizace přijala model spolupředsednictví biskupa a ženy). Členové Pax Christi mají osobně i kolektivně aktivně usilovat nejen o prosazení míru, ale také se angažovat v dalších oblastech, jako jsou sociální spravedlnost, ochrana životního prostředí, dialog na podporu fungování mezinárodních institucí a mezináboženský dialog. Pax Christi má navíc od roku 1979 zvláštní poradní status při Organizaci spojených národů.

Organizace se také zapojila do tzv. synodálního procesu a, jak sama uvádí, „zprostředkovala deset synodálních setkání v duchu naslouchání v různých časových pásmech po celém světě“. Těchto setkání se „zúčastnilo přibližně dvě stě registrovaných účastníků z dvaceti šesti zemí za účelem přípravy návrhu pro synodu“.

V současnosti je nejvlivnější americká odnož Pax Christi, jejíž předsedou je lexingtonský biskup John Stowe. Pax Christi USA o sobě píše, že je „společenstvím desítek tisíc laiků, mužů i žen, řeholnic, kněží, jáhnů, řeholníků, biskupů, katolíků všeho druhu i osob hlásících se k jiným náboženským tradicím, kteří usilují o to být v dnešním světě „Kristovým pokojem“ – Pax Christi“.

Pax Christi USA o sobě rovněž prohlašuje, že je „oficiálním katolickým mírovým hnutím ve Spojených státech“. Jeho vliv je patrný jak v každoročních celostátních konferencích, tak v působení v katolických farnostech na místní úrovni. Pax Christi USA podle svých slov představuje „síť jednotlivých členů a více než dvě stě padesát místních společenství, místních skupin, poboček na středních a vysokých školách, řeholních komunit, farností…“ V této souvislosti je znepokojující a zároveň výmluvné, že pod pláštíkem „světového míru“ Pax Christi USA prosazuje levičáckou agendu v jejím postmoderním vydání.

Mezi významnější osobnosti, které jsou úzce spojeny s Pax Christi USA, patří spisovatelka a aktivistka Frida Berriganová. Ta nejen pravidelně publikuje na jeho internetových stránkách, ale také často vystupuje na akcích Pax Christi USA jako hlavní řečník. Berriganová se označuje za „katoličku v očekávání, která čeká, až si její církev vzpomene na evangelia, stane se společenstvím usilujícím o spravedlnost a mír, plně zahrne ženy a otevře svou náruč lidem, kteří nejsou heteronormativní“.

V článku zveřejněným na stránkách Pax Christi USA si Berriganová stěžovala na „hloupost hnutí prolife (na ochranu nenarozeného života), kterému zřejmě nejde o nic jiného než o plody v děloze“. Vyjádřila také lítost nad zrušením rozsudku ve věci Roeová versus Wadeová, čili federálního „práva“ na potrat: „V Americe, kde přestal platit rozsudek Roeová versus Wadeová a prodej zbraní neustále roste (díky vám, Nejvyšší soudci!), vám tedy povím něco o tom, co na Americe stále skutečně miluji…“

V článku „Úvaha o tom, proč je odepírání přijímání katolickým politikům aktem násilného donucování“, který byl zveřejněn na stránkách Pax Christi USA, zas autor odsuzoval odmítání podávání přijímání propotratovým politikům: „Jsem pobouřen těmi biskupy a kněžími ve Spojených státech, kteří chtějí odepírat eucharistii politikům, s nimiž se rozcházejí v názoru na nejlepší způsob, jak eliminovat potraty (tj. jejich co nejsnadnější přístupností) a vytvářet kulturu života… Odepřít přístup k eucharistii znamená odepřít ostatním katolíkům duchovní výživu, kterou potřebují k svému prospěchu. Představuje to akt násilného donucování; ve skutečnosti jde o vyhladovění těchto katolíků, dokud se nepodřídí a neuposlechnou diktátu těchto biskupů.“

Pax Christi USA také neúnavně podporuje politiky, které prosazují LGBTQ+ agendu. Např. v souvislosti s volbami v roce 2020 ve svém prohlášení uvedlo: „Potvrzujeme právo LGBTQ osob na rovnost, což zahrnuje zrušení zákonů kriminalizujících tyto osoby, přijetí protidiskriminačních opatření a dalších zákonů nezbytných pro dosažení právní rovnosti, a dále kulturní i náboženskou proměnu, která povede k uznání sexuální orientace a genderové identity každého člověka jakožto něčeho, co je stvořeno k imago Dei.“

Internetové stránky organizace obsahují také oddíl nazvaný „Zásady Pax Christi USA týkající se používání inkluzivního jazyka“, kde se uvádí: „Inkluzivní jazyk vybízí k používání rozmanitých obrazů Boha, zejména k uplatňování jak ženských, tak mužských vyjádření. Inkluzivní jazyk rovněž zahrnuje užívání zájmen ženského i mužského rodu v souvislosti s Bohem.“

Pax Christi USA samozřejmě slaví LGBTQ+ „svátky“ a spolupracuje s dalšími organizacemi, které usilují o změnu katolického morálního učení, jako je např. New Ways Ministry.

Belgická odnož Pax Christi (BePax) zas řeší palčivý problém menšího zastoupení barevných lidí v LGBTQ+ hnutí, a proto vydala dokument s názvem „Rasizované osoby a LGBTQI+: Mezi zneviditelňováním a fetišizací“. V něm mj. uvádí: „Je třeba klást důraz na to, aby byl rasismus brán v potaz i v situacích, kdy člověk čelí jinému typu útlaku (ať už jde o homofobii, ale také sexismus, transfobii či jiné formy). Rasismus totiž není výsadou pouze dominantní skupiny; může se projevovat i uvnitř menšin, čímž vznikají menšiny v rámci menšiny.“

V roce dokumentu „Belgie a LGBT populace: Rozpor mezi legislativou a realitou“ BePax zas prosazuje intenzivnější indoktrinaci ideologií LGBT: „Je nepopiratelné, že Belgie zavádí zákony, jejichž cílem je zajistit inkluzi LGBT osob. Značná část práce však stále spočívá ve zvyšování povědomí veřejnosti o heteronormativní společnosti, v níž žije. Nelze úspěšně omezit diskriminaci LGBT osob, pokud si dominantní většina není vědoma svých privilegií vyplývajících ze sexuální orientace a genderové identity.“

LGBTQ+ uvědomělé jsou i další odnože Pax Christi. Například Pax Christi Italia považuje tuto agendu za jednu z nejdůležitějších v rámci jejího zapojení do synodálního procesu. Organizace chce „propagovat dosud vypracované dokumenty, zejména tři texty týkající se LGBTQ+, ekumenismu a autority v církvi, a to jejich šířením a využíváním při setkáních“.

Na internetových stránkách Synodální telematické sítě pak lze ve zmíněném dokumentu Pax Christi Italia přečíst: „Navrhujeme proto: 4. Spolupráci v překonávání diskriminačních postojů, homofobie, transfobie a násilí, které zraňují homosexuální a transgender osoby v církevním prostředí i ve společnosti, a v úsilí za jejich plného uznání, a to prostřednictvím: a) výzvy všem diecézím, aby poskytly prostor pro svědectví LGBT+ osob a jejich rodičů formou pořádání zvláštních setkání; to považujeme za nezbytný výchozí bod pro všechny, včetně pastoračních pracovníků, jejichž příprava by tento aspekt neměla opomíjet, nemá-li ztratit kontakt s realitou; b) odsuzování případů verbálního i fyzického násilí, jemuž jsou LGBT+ osoby vystaveny; c) podpory vigilií na překonávání homofobie a transfobie.“

Z těchto několika málo ukázek (příkladů je ovšem celá řada) je zřejmé, že Pax Christi je jen jednou z dalších „katolických“ organizací, která nejenže zcela přehlíží nadpřirozený rozměr křesťanství a pohybuje se na čistě světské humanistické rovině, ale vyloženě propaguje úmorná postmoderní levicová dogmata odporující Kristovu učení.

PDF (formát pre tlač)