Vojsko Nejvyššího po našem boku (závěr)

Martin R. Čejka
9. decembra 2025   Cirkev Spoločnosť   CZ

predchádzajúca časť:
Vojsko Nejvyššího po našem boku (1. část)

***

Anděl, nejlepší přítel člověka

Andělé tedy bdí nad světem, národy a jednotlivými lidmi a jsou uskutečňovateli plánu Prozřetelnosti. Musí nás naplňovat úctou jejich svatost, dokonalost a síla, když s úžasem přemýšlíme o téměř nekonečných zástupech těchto nebeských duchů. Sv. Tomáš Akvinský cituje Dionýsia Areopagitu, že počet andělů převyšuje ubohý a omezený rozsah našich přirozených čísel. Písmo hovoří o myriádách andělů… o zástupech. Z hierarchie andělů vyplývá, že si nejsou všichni rovni a nemají stejné poslání. V teologii se pro základní rozlišení andělských bytostí ustálil pojem „andělské kůry“ či „andělské řády“, přičemž jejich počet se od dob sv. Ambrože ustálil na devíti řádech: serafové, cherubové, trůny (tyto tři řády stojí dle sv. Tomáše Akvinského nejblíže Božímu trůnu), panstva, síly, moci, vlády, archandělé a andělé.

Dionýsios Areopagita píše, že tyto nebeské bytosti „vědí, jaká moc a osvícení je jim vlastní, a znají své místo ve svatém, duchovním řádu“. To samé, i když jinými slovy, říká sv. Konzoláta Betrone: „V nebi každý andělský kůr věnuje pozornost vykonávání vlastního úřadu, přičemž si nezávidí a nepožadují úřad jiných kůrů.“ Opět krásný vzor pro křesťany, vzpomeňme jen na děti „přerostlé“ přes hlavu rodičů nebo na některé farní rady, které se považují za důležitější kněze! „Tak tedy tomu Všemohoucí chtěl, aby se v samotném nebeském království andělské řády lišily stupni a byly podřízené jeden druhému; a stejně tak v Církvi Bůh ustanovil rozdílné stupně úřadů o různých funkcích, tak aby ne všichni byli apoštoly, učiteli, proroky…“ (Lev XIII., Quod apostolici muneris). Církev některé zástupce andělských řádů také zmiňuje v běžné nedělní prefaci tradiční katolické mše sv.

Andělé nás doprovázejí od kolébky do hrobu, ale nejen nás, nýbrž celé lidské dějiny od jejich počátku do jejich konce. Střeží brány ráje, z nějž byli naši prarodiče po svém pádu vyhnáni, předpověděli praotci Abrahámovi počátek vyvoleného pokolení a byli svědky v jeho zkoušce víry, varovali Lota a jeho ženu před zkázou Sodomy, a když Bůh sdělil Mojžíšovi zákony, které má lid zachovávat, vyslal jej na cestu nádhernými slovy: „Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho, nevzdoruj mu, neboť přestupky vám nepromine, poněvadž v něm je mé jméno. Když jej však budeš opravdu poslouchat a činit všechno, co mluvím, stanu se nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků.“ Ve Starém zákoně se andělé vyskytují na řadě míst, a to s různým posláním – chránit vyvolený lid, přemáhat nepřátele Boží, stát po boku prorokům…

V Novém zákoně najdeme slovo „anděl“ nebo „andělé“ na sto padesáti osmi místech. Hned u počátku největší události historie vidíme anděla, přesněji archanděla Gabriela, který nazaretské dívce sděluje radostnou zvěst, že počne a porodí Vykupitele. Před narozením Pána Ježíše andělé poradili sv. Josefovi, aby přijal Nejsvětější Pannu za svou ženu, pak ho varovali, aby vzal Pannu Marii a Ježíška do Egypta, a také mu oznámili, když bylo bezpečno, že se může vrátit. Při narození Páně hlásali dobrou novinu pastýřům. Sloužili Pánu Ježíši na poušti a v Getsemanské zahradě. Andělé byli přítomni, i když to Písmo svaté vyloženě nezmiňuje, při utrpení našeho Pána. A anděl také nakonec po jeho zmrtvýchvstání odvalil kámen od jeho hrobu. Stejně jako doprovázeli Pána Ježíše na jeho pozemských cestách, tak také andělé doprovázeli a stále doprovázejí jeho svatou Církev.

Anděl otevřel brány vězení, do nějž byli uvrženi apoštolové židovským veleknězem, se slovy: „Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života“ (Mt 5,20). Anděl se zjevil zbožnému setníku Kornéliovi a řekl mu, aby k sobě povolal sv. Petra, který pak Kornélia a jeho příbuzné, již uvěřili v Boha, pokřtil a jako první pohany sjednotil s mystickým tělem Kristovým. Anděl utěšoval sv. Pavla na lodi během bouře, která ho stihla na jeho cestě do Itálie.

O andělech na mnoha místech Apokalypsy píše také sv. Jan. Andělé stáli u prvního Kristova příchodu a budou ho doprovázet i podruhé: „Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání“ (Mt 16,27). „Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé“ (Mt 13,39). „Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 13,49). „A viděl jsem, jak kolem trůnu (…) stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!““ (Zjev 5,11–14)

Vylíčit všechny zásahy andělů do dějin světa od dob Pána Ježíše by vyžadovalo samostatnou publikaci. V životech svatých je bezpočet událostí, které souvisejí s těmito svatými nebeskými duchy. Anděl zavedl sv. Kateřinu Labouré do kaple, kde se jí dostalo vidění Nejsvětejší Panny, na základě kterého pak vznikl zázračný medailón. Také fatimské děti „přivádí“ anděl (podle většiny odborníků na Fatimu se jednalo o archanděla Michaela) k Panně Marii a učí je modlitbám.

Andělé utěšovali a posilňovali světce, doprovázeli je na jejich cestách, zadržovali jejich nepřátelé, pomáhali jim proniknout do svatých tajemství nebo pouze plnit jejich povinnosti. Sv. Isidoru rolníkovi, když byl ještě chlapcem, pomáhal anděl při práci na poli. Sv. Pavla od Kříže přenesli andělé do kláštera, když po cestě zeslábl a nebyl schopen chůze. Sv. Josefa Kupertinského anděl utěšoval, když se cítil Bohem opuštěný. Andělé opásali sv. Tomáše duchovním pásem cudnosti. Sv. Gemma Galgani posílala po andělovi dopisy svému zpovědníkovi a duchovnímu vůdci otci Germanovi. O tom, jak svatí žijí se svými anděly, svědčí i slova sv. Pátra Pia, který svého strážného anděla nazýval přítelem z dětství. Jeho duchovní vůdce, padre Augustino, jednou během extáze Pátra Pia zaznamenal, jak tento světec jemu vlastním stylem říká strážnému andělovi: „Dobrá práce, chlapče!“

Ovšem andělé nepomáhají pouze světcům, pomáhají nám všem. Sv. Jeroným a sv. Jan Zlatoústý se shodují, že každý člověk má od chvíle příchodu na svět anděla strážného. Sv. Basil a sv. Cyril Alexandrijský sice omezují andělské služby pouze na věrné křesťany, ovšem podle mínění většiny teologů andělé doprovázejí všechny lidi. Významný španělský teolog Francisco Suárez SJ píše, že anděla strážného mají jak hříšníci, tak i zbožní, pokřtění i nepokřtění. Pomineme spor teologů o to, zda se anděl přidružuje k člověku ve chvíli jeho narození (sv. Tomáš Akvinský, sv. Jeroným), či již dříve, jak učil sv. Anselm.

Vzhledem k nerovnosti mezi lidmi jsou také rozdíly mezi strážnými anděly. Dionýsos Areopagita uvádí jako pravděpodobné, že „nejskvělejší andělé jsou určeni k bdění nad těmi, které Bůh vyvolil k vyššímu stupni slávy“, a pokud jde o druhé, tak „ochrana obyčejných lidí je vlastní andělům patřícím k nižší hierarchii“. To samé učí také sv. Tomáš, ale připomíná, že i „andělé nejnižšího řádu mohou rozkazovat démonům a činit zázraky“. Mezi teology je nemálo těch, kteří učí, že své anděly mají nejen národy, ale také státy, města, skupiny lidí (např. řády, cechy, armády), či dokonce jednotliví lidé s ohledem na jejich stav, přičemž se nejedná pouze o osobní strážné anděly, ale také ty, které jim v jejich povolání pomáhají (např. kněžím). Najdeme i názory, že svého vlastního anděla dostává také rodina.

Další teologové se domnívají, že člověk s tím, jak roste v duchovním životě, je také chráněn anděly ze stále vyšších řádů. Blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová vzpomínala: „Často jsem viděla, jak člověk, který byl povolán k důležitým věcem, dostával vyššího a mocnějšího anděla.“ Nicméně, i kdyby tomu tak „automaticky“ nebylo, jistě není projevem žádné nepatřičné troufalosti prosit Boha, aby rodině či knězi seslal zvláštního anděla.

Sv. František z Assisi, velký ctitel andělů, kteří nás, jak říkal, „doprovázejí ve stínu smrti“, často bratřím zdůrazňoval: „Neurážejme je. Nedělejme v jejich přítomnosti nic, co bychom nedělali v přítomnosti lidí, neboť (…) jsou našimi druhy, kteří jsou stále s námi.“ Oni jsou našimi nejlepšími přáteli, kteří znají cíl naší cesty, pomáhají nám a přimlouvají se za nás, abychom jej dosáhli. Jsou také našimi učiteli, ukazují nám pravý střed světa, jímž je Pán Ježíš, který se nám dává v tomto slzavém údolí v Nejsvětější Svátosti. Sv. Řehoř, sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý a další učí, že se během mše sv. otevírá nebe a sestupují zástupy andělů, aby byli přítomni Pánu a uctívali ho při mešní oběti. Sv. Jan Zlatoústý píše o kolem shromážděných andělech, kteří se klaní a „vzdávají úctu tomu, jenž je přítomen na oltáři“. Sv. Brigita uvádí ve svých Zjeveních: „Jistého dne, kdy jsem byla účastna Nejsvětější oběti, spatřila jsem sestupovat nesčíselné zástupy andělů, kteří se se zrakem upřeným na kněze shromažďovali kolem oltáře. Zpívali nebeské písně, které naplňovaly mé srdce radostí; jako by samo nebe rozjímalo onu velkou oběť. A přesto se my, ubohá, slepá a bídná stvoření, účastníme mše sv. s tak malou láskou, radostí a úctou!“

Také anděl ve Fatimě nás učí pravé úctě k Nejsvětější Svátosti, a to jak modlitbou: „Můj Bože, věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe a miluji tě. Prosím za odpuštění pro všechny ty, kdo v tebe nevěří, tobě se neklaní, v tebe nedoufají a tebe nemilují,“ tak i způsobem, jakým ji máme přijímat, pokorně, vkleče a do úst. Bez nadsázky lze prohlásit, že současná praxe, kdy se Nejsvětější Svátosti dotýkají neposvěcené ruce, kdy si věřící sami podávají přijímání, a to pochopitelně vestoje, jak se na pravé a uvědomělé „osvícence“ sluší, směřuje zcela opačným směrem, než z kterého sestupují nebeští andělé.

Důležitou lekci nám dává velký francouzský mystik abbé Lamy, který píše: „Neprojevujeme andělům takovou úctu, jakou si zaslouží. Nemodlíme se k nim dostatečně. (…) Z modlitby k andělům nám plyne mnoho užitku. Naši strážní andělé – co pro ně děláme? Trošku modlitby ráno, trochu modlitby večer. (…) Jejich milosrdenství vůči nám je tak veliké, a my často nejsme schopni mít užitek alespoň z jeho poloviny. (…) Jejich láska k nám je nepředstavitelná.“ A dále pokračuje: „Nikdo není tak věrný, jako anděl. (…) Náš strážný anděl nás velmi často zachraňuje z nebezpečí. Dáváme mu nad námi svobodu, ale co může činit, nejsme-li ve stavu milosti? Chce nám pomoct, ale je bezmocný. Pokud si nevážíme Boha, odmítáme také jeho služebníky; a mezi námi křesťany, kolik je nás, kdo prosí o jejich pomoc a ochranu? Krátká modlitba: „Andělíčku, můj strážníčku atd.“ – a to je vše. Když se modlíme k našemu Pánu, sloužíme mu, a to dovoluje andělům na nás působit. Neobracíme se dostatečně k našim andělům. Ponecháváme je osamocené. Neutíkáme se k nim, jak by si zasloužili.“

Učitel Církve sv. Bernard nám říká, že jsme svému strážnému andělovi povinni projevovat hlubokou úctu za jeho přítomnost, vděčnost za všechny dary, kterých se nám od něj dostalo, a za možnost utéct se pod jeho ochranu. Svým duchovním synům radil: „Ať už byste byli na jakémkoliv místě, schováni v jakémkoliv koutě, pomyslete na svého strážného anděla. Nikdy v jeho přítomnosti nečiňte nic, co byste neudělali v mojí.“

Sluha Boží Bruno Vercruysse SJ ve svých Nových praktických meditacích uvádí tři povinnosti, jež máme vůči svému andělovi, přičemž vychází ze sv. Bernarda. Za prvé mu máme vzdávat čest správným chováním. Dokonce, i když jsme sami, se máme chovat jako v přítomnosti nějaké významné osoby. Za druhé, naše vděčnost za jeho dobrotu by se měla projevovat pokorným podřizováním se jeho vnuknutím a každovečerními díky za to, co pro nás udělal. Za třetí, měli bychom mu projevovat důvěru, a to tím, že se s ním budeme radit a volat ho ve chvílích pochybností a obtíží, s přesvědčením, že to není nadarmo.

„Nemůžeme zůstat lhostejní k existenci zástupů andělských duchů a, bohužel, také zástupů ďáblů, ani k vlivu, jaký na nás mají dobří andělé z vůle Boží Prozřetelnosti a zlí z Božího dopuštění. To vše musíme mít na zřeteli vzhledem k našemu duchovnímu životu, a dokonce v souvislosti s každodenními událostmi. Myšlenka na svaté anděly by se měla stát naší druhou přirozeností a měla by nás připravovat na nebeskou realitu“ (Mons. Marcel Lefebvre, Itinéraire spirituel).

„Nezáleží na tom, jak jsi slabý, jak mocný se zdá být nepřítel, ať již co do počtu či síly. Nenech se zastrašit. Pomoc, které se ti dostává z Nebe, je mocnější než vše, co může Peklo poslat, aby zničilo Boží milost v tvé duši. Bůh, Stvořitel a Vykupitel, je všemohoucí a touží po tvé spáse více, než je ďábel schopen chtít tvou zkázu“ (P. Lorenzo Scupoli, Il combattimento spirituale).

PDF (formát pre tlač)