Obřad korunovace králů přesahuje pozemské hranice (3. část)

Martin R. Čejka
13. januára 2026   História   CZ, Monarchizmus

predchádzajúce časti:
Obřad korunovace králů přesahuje pozemské hranice (1. část)
Obřad korunovace králů přesahuje pozemské hranice (2. část)

***

Po dlouhých modlitbách následovala preface. „Po všecky věky věkův.“ R. „Amen.“ V. „Pán s vámi.“ R. „I s duchem tvým“ V. „Vzhůru srdce.“ R. „Máme k Pánu.“ V. „Díky vzdejme Pánu, Bohu svému.“ R. „Je důstojné a spravedlivé.“

„Vskutku je důstojné a spravedlivé, správné a spasitelné, abychom ti vždy a všude díky vzdávali, Pane, Otče svatý, všemohoucí Bože, sílo vyvolených a vyvýšení pokorných, jenž jsi na počátku sesláním potopy potrestal zločiny světa a holubicí nesoucí olivovou ratolest jsi ukázal obnovení pokoje. A opět jsi pomazáním olejem ustanovil svého služebníka Árona za kněze a později vlitím tohoto pomazání jsi ustanovil kněze, krále a proroky, aby spravovali izraelský lid, a prorockým hlasem svého služebníka Davida jsi předpověděl obnovovat v oleji tvář Církve:

Prosíme tě, všemohoucí Otče, abys skrze tučnost tohoto stvoření ráčil posvětit tohoto svého služebníka N. svým požehnáním a abys na způsob holubice udělil lidu, který je ti poddán, pokoj prostoty, aby se pilně následovalo příkladu Áronova ve službě Bohu a aby království vždy dosahovalo vrcholů v radách, vědách a spravedlivosti úsudku, abys tímto pomazáním olejem, svým požehnáním a svou pomocí ukázal všemu lidu tvář radostnou. Ty, jenž jsi pramenem neutuchajícího světla a původcem věčné dobroty, posvěcovatelem králů, dárcem všeho dobrého a udělovatelem důstojností shlédni, prosíme, milostivě na všechny naše prosby a dej svému služebníkovi N., kterého jsi ráčil povýšit k vrcholu královské důstojnosti, aby se zaskvěl ozdobami moudrosti a dalších ctností.

A jelikož kraluje jen z tvé laskavosti, dopřej mu z tvé milosti, aby tak činil šťastně, aby stavěl na základech naděje, víry a lásky, aby byl čist hříšných poskvrn, mohl zvítězit nad viditelnými i neviditelnými nepřáteli, radoval se z rozkvětu, prospěchu a bezpečí svého lidu a pojila jej s ním vzájemná láska, aby mohl bezúhonně třímat otěže pomíjivého království a dosáhl z tvého milosrdenství nekonečných radostí věčného království. Skrze Krista, Pána našeho. Skrze něhož velebnost tvou chválí andělé, koří se panstva, chvějí se mocnosti, nebesa a nebeské síly i svatí serafínové společným plesáním oslavují; k nimž rač, prosíme, připustit i hlasy naše, kteří v pokorném vyznávání voláme: Svatý, Svatý, Svatý…“

Arcibiskup pak vložil knížeti královský plášť se slovy: „Přijmi plášť se čtyřmi cípy, čímž rozuměj čtyři části světa, které jsou poddány božské moci, a to, že nikdo nemůže na zemi šťastně kralovat, nebyla-li mu z nebe udělena moc panování.“

Potom požehnal meči a řekl: „Prosíme tě, Pane, vyslyš naše modlitby a rač požehnat svou velebnou pravicí tento meč, kterým si tento tvůj služebník N. přeje být opásán. Dej, aby mu sloužil k ochraně a záštitě církví, vdov, sirotků a všech, kdo slouží Bohu, proti ukrutnosti pohanů, a kéž budí hrůzu, děs a postrach mezi těmi, kteří mu činí úklady. Skrze Krista…“

Následně král přijal meč z rukou biskupů a s ním mu bylo symbolicky svěřeno celé království. Arcibiskup při tom říkal: „Přijmi tento meč z rukou biskupů, kteří, ač nehodní, předávají ti jej ze svého Bohem ustanoveného úřadu a moci svatých apoštolů předávají k obraně svaté Církve Boží. Pamatuj, co žalmista prorokoval, řka: „Opásej mečem svá bedra, reku,‘ abys tím samým prokázal umění v boji, mocně potíral záplavu nepravostí a bránil a chránil svatou Církev Boží a její věřící, a se stejnou rozhodností tupil a potíral falešné křesťany, kteří víru toliko předstírají, milosrdně pomáhal vdovám a sirotkům a je chránil, obnovil zpustošená místa, zachoval obnovená, trestal nespravedlnost a upevňoval dobře ustanovené, abys takto jednaje dosáhl slavného vítězství ve ctnosti a stal se vynikajícím pěstitelem spravedlnosti a zasloužil si tím kralovat bez konce se Spasitelem světa, jehož jméno a obraz zde na zemi zastupuješ a který s Otcem v jednotě Ducha Svatého…“

Když byl opásán mečem, přijal dále náramky, přičemž arcibiskup pravil: „Přijmi náramky upřímnosti a moudrosti, znamení božského opásání, abys seznal, že všechno tvé konání může být chráněno před viditelnými i neviditelnými nepřáteli.“

Byl požehnán rovněž prsten se slovy: „Požehnej, Pane, a posvěť tento prsten a sešli na něj svého sedmerého Ducha, aby se tvému služebníku, jenž ho nosí, dostalo prstenu víry a byl mocí Nejvyššího uchováván od hříchu a aby na něj hojně sestoupila všechna požehnání, o nichž hovoří božská písma, aby cokoli posvětí, posvěceno zůstalo, a cokoli požehná, bylo požehnáno duchovním požehnáním. Skrze Krista…“

Při navlékání prstenu králi se arcibiskup modlil: „Přijmi prsten královské důstojnosti a skrze něj v sobě rozpoznej pečeť katolické víry, neboť jako jsi dnes ustanovován za hlavu a knížete království i lidu, tak máš být i vytrvalým zastáncem a šiřitelem křesťanství a křesťanské víry, aby ses šťastný v dílech a bohatý ve víře mohl radovat s Králem králů. Skrze téhož…“

Pak král vzal meč, kterým byl opásán, a obětoval ho na oltáři. Meč následně symbolicky vykoupil nejvýše postavený šlechtic.

Když arcibiskup předával králi žezlo a jablko říkal: „Vezmi žezlo, znamení královské moci, přímou hůl, hůl ctnosti, abys s její pomocí panoval dobře nejprve sám nad sebou a před zlými ochraňoval svatou Církev a křesťanský lid, jež ti Bůh svěřil, napravoval svévolníky, dopřával pokoje spravedlivým a vedl je svou pomocí, aby se drželi správné cesty, abys s Boží pomocí přešel z časného království do věčného panování toho, jehož království trvá na věky věků. Amen.“

Dále pokračoval těmito slovy: „Přijmi tuto hůl ctnosti a zdatnosti, abys díky ní seznal, že máš potěšovat zbožné a děsit nepravé, ukazovat bloudícím cestu a podávat ruku těm, kdo padli, pokořovat pyšné a povyšovat pokorné, aby ti otevřel dveře Ježíš Kristus, náš Pán, jenž o sobě pravil: „Já jsem dveře. Vejde-li někdo skrze mne, bude zachráněn.“ A on, který je klíčem Davidovým a žezlem domu Izraele, který otevírá a nikdo nezavře, zavírá a nikdo neotevře, který vyvádí z žaláře vězně a ty, kdo sedí v temnotě a stínu smrti, nechť je tvým pomocníkem, aby sis ve všem zasloužil následovat toho, o němž pěl prorok David: „Trůn tvůj, Bože, je na věky věkův, žezlem práva je žezlo tvé vlády. Miluješ právo a odpor máš k neřesti; proto tě pomazal Pan, Bůh tvůj, olejem radosti víc než tvé druhy,“ Ježíše Krista, Pána našeho…“

Obřad pokračoval požehnání koruny: „Bože, koruno svých věrných, jenž na jejich hlavu vkládáš korunu z drahého kamení, požehnej a posvěť tuto korunu, aby jako je ona ozdobena rozmanitými drahými kameny, byl i tvůj služebník, který ji nosí, z tvé štědré milosti naplněn darem rozmanitých drahocenných ctností.“

V tomto okamžiku arcibiskup nebo biskup pokropil korunu svěcenou vodou a okouřil, a poté ji vložil králi na hlavu se slovy: „Přijmi korunu království, která je vložena na tvou hlavu rukama biskupů, ač nehodných, abys díky ní seznal význam slávy a čest svatosti a dílo statečnosti, a byl si vědom, že se tak stáváš účastníkem v našem posvátném tajemství, abys, stejně jako my jsme chápáni jako pastýři v niterných věcech a vůdci duší, byl i ty ve vnějších věcech pravým ctitelem Boha horlivě vystupujícím proti všem nepřátelům Kristovy Církve a zdatným správcem království, které ti bylo Bohem dáno a svěřeno skrze požehnání našeho úřadu představujícího apoštoly a všechny svaté, aby ses zařadil mezi slavné atlety ozdobené drahokamy ctností a korunované odměnou věčné blaženosti a mohl jsi bez konce radovat spolu s Vykupitelem a Spasitelem Ježíšem Kristem, jehož jméno a obraz zde na zemi zastupuješ. Který žije a kraluje…“

Modlitba po vlastní korunovaci zněla: „Bože věčnosti, vůdce ctností, přemožiteli všech nepřátel, požehnej tomuto svému služebníku N., který se před tebou sklání, a zachovej ho v dlouhém zdraví a blahém štěstí, a přispěchej mu, kdekoli bude vzývat tvou pomoc, rychle ku pomoci, stůj při něm a ochraňuj ho. Prosíme tě, Pane, uděl mu hojnost své milosti, naplň jeho touhy v dobrých věcech, korunuj ho svým milosrdenstvím, kéž ti, Pánu, vytrvale slouží se zbožností. Skrze Pána našeho…“

Sbor začal zpívat antifonu: „Buď silný a pevný, zachovávej přikázání Pána, svého Boha, abys kráčel po jeho cestách a dbal jeho ustanovení, příkazů, svědectví a soudů, a kamkoliv se obrátíš, kéž tě Bůh posilní.“

Hned na to bylo nad králem proneseno požehnání: „Kéž ti Pán žehná a ochraňuje tě, a jako ráčil učinit tě králem nad svým lidem, tak též ti dopřeje štěstí na tomto světě a účast ve věčné blaženosti. Amen.“

A vše končilo modlitbou: Dej, Pane, aby duchovenstvo a lid, které jsi svým řízením shromáždil k potvrzení této vlády, jsou po dlouhá léta šťastně vedeni pod jeho panováním a tvým spravováním. Amen.“

Titulný ilustračný obrázok – české korunovačné klenoty, zdroj: wikimedia commons

PDF (formát pre tlač)