Obřad korunovace králů přesahuje pozemské hranice (1. část)

Martin R. Čejka
30. decembra 2025   História   CZ, Monarchizmus

Korunovace králů nebyla pouze formálním obřadem, který měl ukázat, že se dotyčná osoba ujímá náležité moci a dostává se jí s tím spojených výsad. Rozměr korunovace přesahoval čistě pozemské, politické hranice a dotýkal se věčnosti, které jsou podřízeni všichni, jak panující, tak poddaní. Odrážel se v něm také neměnný mravní řád, který zůstává stále v platnosti, třebaže se jím i ta nejvyšší časná moc nemíní řídit.

Krásnou ukázkou může být český korunovační řád, který byl pořízen na pokyn Karla IV.

Nejprve pražský arcibiskup s preláty, knížaty a šlechtici doprovodili knížete, jenž měl být korunován králem, na Vyšehrad. Tam se pomodlili a následně se s ním vrátili do pražské katedrály, aby zde vyslechli nešpory. Když nešpory skončily, byl kníže doveden do slavnostně nachystané komnaty, kde vyčkal rána. Při prvním zvonění se arcibiskup a další preláti shromáždili v katedrále, aby se oblékli a připravili. Následně se v procesí, během něhož byl nesen plenář (liturgická kniha), meč sv. Václava, kříže, kadidelnice a svěcená voda, vyjdou, vydali do komnaty knížete, aby ho doprovodili do katedrály.

Kníže byl mezitím nejvyšším komorníkem království oblečen do královských střevíců, tuniky a pláště. Na místě se shromáždila i další knížata a šlechtici. Arcibiskup pak knížete okouřil a pokropil svěcenou vodou, načež jeden z biskupů řekl: „Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi služebníka svého N. k vrcholu království povýšit ráčil, dej, prosíme, by tak během tohoto věku vše zařídil ku blahu všech, aby od stezky tvé pravdy nikdy neustoupil. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.“

Tehdy knížete uchopili dva biskupové, jeden z pravé a druhý z levé strany, a zůstali po jeho boku až do konce obřadu. Pak se z komnaty vydalo procesí, v jehož čele kráčel arcibiskup následován knížaty a šlechtici, kteří nesli královské insignie (korunu, žezlo a meč). Zcela vpředu šel komorník království, který holí uvolňoval cestu procesí. Všechny zmíněné insignie pak byly složeny v katedrále na oltář sv. Víta.

Ve chvíli, kdy procesí vyrazilo, zazněl veliký zvon a jeden z biskupů začal responsorium:

„Hle, posílám svého anděla, který půjde před tebou a bude tě střežit po všechny dny. Dbej a naslouchej mému hlasu, a já budu nepřítelem tvých nepřátel a budu sužovat ty, kdo tě sužují. A můj anděl půjde před tebou.“

V: „Izraeli, budeš-li mě poslouchat, nebude mezi tebou žádného nového boha ani se nebudeš klanět bohu cizímu, neboť já jsem Hospodin.“

R: „A můj anděl půjde před tebou.“

Po poslední odpovědi se kníže zastavil u oltáře svatého Kříže uprostřed katedrály a klerici zazpívali antifonu: „Silná je ruka tvá, pravice vyvýšená. O spravedlnost, o právo trůn tvůj je opřen, milostivost a věrnost stojí před tebou. Aleluja!“ A žalm Misericordias Domini, přičemž po každém verši se opakovalo: „Silná je ruka tvá.“

Pak se jeden z biskupů modlil: „Bože, jenž víš, že pokolení lidské nemůže bez ctnosti přetrvat, dej, aby tvůj služebník, kterého jsi ráčil povznést nad svůj lid, byl tvou pomocí natolik posílen, aby byl ku prospěchu a přínosem těm, které by mohl vést. Skrze Krista…“

Kníže uctil svaté relikvie na oltáři svatého Kříže a vrátil se s procesím před oltář sv. Víta, kde byl pro něj připraven královský trůn stejně jako patřičná místa pro ostatní. Jeden z biskupů začal žalm Exaudiat te Dominus, který zakončil slovy: „Hospodine, spáso, učiň králem!“

R: „A uslyš nás v den, kdy tě budeme vzývat.“

Biskup se modlil: „Hospodine, vychovateli pokorných, jenž nás utěšuješ osvícením Svatého Ducha, uděl tomuto svému služebníkovi N. svou milost, abychom skrze něho pocítili tvůj příchod a přítomnost mezi námi. Skrze Krista…“

Jiný biskup pokračoval: „Všemohoucí věčný Bože, vládce nebe i země, který jsi ráčil povýšit svého služebníka k výsosti a důstojnosti království, dej, prosíme, aby byl zbaven veškerých protivenství a chráněn darem církevního pokoje a aby si zasloužil dojít skrze tvou milost radosti věčného pokoje. Skrze Krista…“

Načež následovala dvě krátká kázání, jedno k duchovenstvu, druhé k prostému lidu.

Poté se arcibiskup „jasným hlasem“ tázal knížete: „Chceš se držet svaté víry předané katolickými muži a zachovávat ji spravedlivými skutky?“

Odpověď: „Chci.“

Arcibiskup se opět ptal: „Chceš být strážcem a ochráncem svatých církví a jejich služebníků?“

Odpověď: „Chci.“

Na poslední otázku: „Chceš království, které ti Bůh svěřil, spravovat a bránit podle spravedlnosti otců?“

Kníže odpovídal: „Slibuji, že budu ze všech svých sil, posilován Boží pomocí a útěchou všech jeho věrných, jednat ve všem věrně.“

Pak se arcibiskup obrátil k lidu se slovy: „Chcete se takovému knížeti a vládci podřídit, jeho království pevnou vírou upevnit a poslouchat jeho příkazů dle slov apoštola: „Veškerá duše budiž poddána vyšším mocem a králi jakožto přednímu?““

Na to přítomné duchovenstvo i lid jednotně odpovídali česky: „Rádi, rádi, rádi!“

Následně se arcibiskup se všemi biskupy modlil: „Vzýváme tě, Pane, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abys tohoto svého služebníka N., jemuž jsi moudrostí svého božského úradku dopřál radostně růst v květu mládí od jeho počátku až do dnešního dne, obdařil darem zbožnosti. Dej, kéž naplněn milostí pravdy vždy postupuje k lepším věcem před Bohem i lidmi, aby mohl obdržet trůn nejvyšší vlády, radovat se z milosti tvé nebeské štědrosti a aby byl ze všech stran opevněn zdí tvého milosrdenství před nepřízní nepřátel a aby s pokojem smíření a ctností vítězství šťastně vládl lidu, jenž mu byl svěřen. Skrze Krista…“

Kníže s arcibiskupem a ostatními biskupy učinil prostraci před oltářem a začala Litanie ke všem svatým: „Kyrie eleison… Všichni svatí Boží, přimlouvejte se za nás. Milostiv buď jemu, odpusť mu, Pane. Milostiv mu buď, vyslyš jej, Pane. Od osidel ďábelských, vysvoboď ho, Pane. Od náhlé a nenadále smrti, vysvoboď ho, Pane. Skrze své svaté narození, vysvoboď ho, Pane. V den soudný, vysvoboď ho, Pane. My hříšníci, prosíme tě, uslyš nás. Abys mu odpustil všechny hříchy, prosíme tě, uslyš nás.“ Arcibiskup dodával: „Abys tohoto svého služebníka ve své spravedlnosti, milosti a svatosti utvrdit a zachovat ráčil, prosíme tě, uslyš nás. Abys tohoto služebníka svého N. králem zvolit ráčil, prosíme tě, uslyš nás. Abys jeho požehnat a povýšit ráčil, prosíme tě, uslyš nás. Abys jej na vrchol říše dovést ráčil, prosíme tě, uslyš nás. Synu Boží…“

Pokračovaly modlitby:

„Požehnej, Pane, jenž od věků spravuješ všechna království, tohoto našeho krále N. a oslav ho svým požehnáním, aby držel žezlo Davidova požehnání a vznešenosti a aby byl díky této slávě shledán hodným jeho zásluh. Dej mu svým duchem vládnout lidu s mírností, jako jsi Šalomounovi dopřál zachovat v pokoji království. Ať je ti vždy s bázní poddán a v tichosti ti slouží. Kéž je tvým štítem spolu se šlechtici chráněn a ať je všude tvou milosti vítězem. Pocti ho nade všechny krále ostatních národů, ať šťastně panuje nad lidem a ať se před ním národy šťastně sklánějí. Nechť velkodušností prosluje mezi zástupy národů, nechť je veleben ve spravedlivých soudech, ať ho obohatí tvá přebohatá pravice, ať získá plodnou vlast a předá ji takovou svým dětem. Dej mu dlouhý život na tomto světě a ať v jeho dnech vzejde spravedlnost. Kéž od tebe obdrží pevný trůn vlády, aby se s veselím a spravedlností radoval ve věčném království. Skrze Krista…“

„Všemohoucí věčný Bože, Vládce všech věcí, Stvořiteli a Původce země i nebe, Císaři andělů a Králi králů a Pane panovníků, ty, jenž jsi Abrahámovi, svému věrnému služebníku, dopřál zvítězit nad jeho nepřáteli, jenž jsi Mojžíšovi a Jozuemu, vůdcům lidu, mnohá vítězství darovat ráčil a Davida, svého pokorného služebníka, jsi povýšil ke královské důstojnosti a Šalomouna jsi obohatil nevýslovným darem moudrostí a pokoje, prosíme tě, shlédni na naše ponížené modlitby a na tohoto svého služebníka N., kterého si s pokornou oddaností volíme za krále. Rozmnož v něm dary svého požehnání a svou mocnou pravicí jej vždy a všude ochraňuj. Dej, ať utvrzován věrností zmíněného Abraháma, chráněn Mojžíšovou mírností, posilován Jozueho udatností, povýšen Davidovou pokorou a ozdoben Šalomounovou moudrostí, najde ve všem u tebe zalíbení.

Kéž kráčí vždy po cestě spravedlnosti bezúhonným krokem a nechť tvou Církev i s lidem k ní přidruženým od nynějška vychovává, učí, vede a chrání a proti všem viditelným i neviditelným nepřátelům mocně a královsky s pomocí tvé síly zasahuje, ať s tvou pomocí navrátí jejich mysl k pravé víře a k usmíření v pokoji. Kéž si podporován náležitou podřízeností lidu a oslaven příslušnou láskou zaslouží tvým smilováním usednout na otcovský trůn. Nechť je chráněn přilbicí tvé ochrany, zaštítěn nepřemožitelným štítem a oděn nebeskou zbrojí. Ať šťastně dosáhne kýženého konečného vítězství a nevěřícím ukáže hrůzu své moci, zatímco těm, kteří za tebe věrně bojují, přinese radostně pokoj. Skrze Pána našeho, jenž mocí svatého Kříže zbořil peklo a přemohl ďáblovo království, jako vítěz vstoupil na nebesa a v němž spočívá veškerá moc a vítězství králů, který je slávou pokorných, životem a spásou národů, jenž s tebou žije…“

Další biskup se modlil: „Nevýslovný Bože, Původce světa, Stvořiteli lidského pokolení, Panovníku říše, ty, jenž ustanovuješ krále, ty, který jsi z lůna svého věrného přítele, našeho patriarchy Abraháma, vyvolil krále budoucích věků, obohať na přímluvu všech svatých tohoto zde přítomného krále i s jeho vojskem veškerým požehnáním a upevni ho na královském trůnu neochvějnou stálostí. Navštiv ho, jako jsi navštívil Mojžíše v hořícím keři, Jozueho v boji, Gedeona na poli a Samuela v chrámě. Vylej na něho nebeské požehnání a rosou své moudrosti, kterou přijal z nebe blahoslavený David ve zpěvech a syn jeho Šalomoun za odměnu. Buď mu mečem proti vojskům nepřátel, pancířem v protivenství, přilbicí v časech zdaru a věčným štítem v boji. Dej, aby mu národové zachovávali věrnost, aby jeho šlechta a urození muži žili v pokoji, milovali dobročinnost, vystříhali se chamtivosti, mluvili spravedlivě a střežili pravdu, a tak lid pod jeho vládou vzkvétal sjednocen požehnáním pro věčnost a vždy plesaje v pokoji vítězil. To nechť řáčí dát ten, jenž žije a kraluje na věky…“

Pak arcibiskup pronesl modlitbu: „Bože, jenž pečuješ o svůj lid svou mocí a panuješ mu svou láskou, daruj tomuto svému služebníku N. ducha moudrosti spolu s řádem kázně. Dej, aby ti byl celým srdcem oddán a vždy zůstal hodným ve spravování království. Kéž je tvým darem za jeho časů zajištěna bezpečnost Církve a křesťanská víra zachována v pokoji. Dej, aby vytrval v dobrých skutcích a mohl pod tvým vedením dojít do věčného království. Skrze Krista…“

Po těchto modlitbách začínala mše.

PDF (formát pre tlač)