Proklel papež Halleyovu kometu? Dezinformace ve službách pokroku

Martin R. Čejka
16. decembra 2025   Cirkev História Spoločnosť   CZ

Nedílným narativem údajně pokrokové doby je tvrzení o střetu či nevyhnutelném napětí mezi náboženstvím a vědou. Ačkoliv se na náboženskou víru třeba přímo neútočí, je vykazována do oblasti osobních libůstek, případně vnímána jako celkem bezpečný ventil duševních potřeb primáta zvaného homo sapiens.

Mezi první a nejvýznamnější díla, která byla zmíněné nevraživosti věnována, patří kniha amerického pozitivistického historika vědy Johna Williama Drapera History of the Conflict between Religion and Science („Dějiny střetu mezi náboženstvím a vědou“) z roku 1874. Kniha se od té doby v samotných Spojených státech amerických dočkala padesáti vydání a byla přeložena do deseti dalších jazyků. Draper představuje vědu jako přirozeného nepřítele náboženství a vice versa, a proto je jejich konflikt neodvratný, přičemž prohlašuje, že když jedna ze stran nabývá na síle, druhá nutně slábne. Netřeba snad dodávat, k jaké straně se Draper hlásil.

Jako příklad katolického tmářství mj. zmiňuje, že papež Kalixt III., jsa podle všeho zděšený přírodním úkazem, proklel Halleyovu kometu. Dramaticky líčí: „V městech páchnoucích hnilobnou špínou se věřilo, že mor lze zastavit modlitbami kněží, stejně jako jimi zajistit déšť a suché počasí a dosáhnout vysvobození od zhoubných vlivů zatmění a komet. Ale když v roce 1456 přiletěla Halleyova kometa, její zjevení bylo tak ohromující, že musel zasáhnout sám papež. Ten provedl exorcismus a vyhnal ji z nebes. Vyděšená kletbami Kalixta III. se ztratila do propastí vesmíru a sedmdesát pět let se neodvážila vrátit!“

Byl papež Kalixt III. skutečně šílený tmář, který vrhal kletby po kometě, a odkud se vlastně celý příběh vzal?

Jako první s touto „zaručenou informací“ přišel italský renesanční humanista Bartolomeo Sacchi zvaný Platina (mj. autor první tištěné kuchařské knihy De honesta voluptate et valetudine – „O ctnostném labužnictví a dobrém zdraví“, která poprvé vyšla v roce 1474). Platina se v Římě spojil s tzv. Římskou akademií, tedy skupinou humanistů, v jejímž čele stál neopohan Giulio Pomponio Leto. V roce 1468 bylo dvacet „akademiků“ zadrženo kvůli podezření z řady zločinů, včetně kacířství, nemravnosti a spiknutí proti papeži (pontifikát Pavla II.). Nakonec byli ovšem členové skupiny propuštěni.

Platina později na návrh papeže Sixta IV. napsal knihu Vitæ pontificum („Životy papežů“), které se ukázalo v roce 1479. Jednalo se vlastně o první systematické dílo věnované dějinám papežství. Ačkoliv autorovi nelze v řadě ohledů upřít kritický přístup k látce, vyhýbal se jejímu podrobnějšímu bádání. Navíc do spisu promítal vlastní názory, což se projevilo například při zpracování postavy Pavla II., se kterým si zcela zřejmě vyřizoval osobní spory a vylíčil ho jako krutého a zapřisáhlého nepřítele vědy.

V souvislosti s Kalixtem III. Platina ve Vitæ pontificum napsal: „Několik dní byla pozorována ohnivá vlasatice, a když matematici (tj. astrologové) předpovídali veliký mor, nedostatek jídla nebo nějakou velkou pohromu, Kalixt nařídil, aby se po několik dní konaly prosebné modlitby za odvrácení Božího hněvu, aby se neštěstí, hrozí-li lidstvu nějaké, obrátilo zcela proti Turkům, nepřátelům křesťanského jména. Také nařídil, aby se v poledne vyzvánělo na zvony na znamení všem věřícím, aby usilovnými prosbami pohnuli Boha a svými modlitbami pomáhali těm, kteří s Turky svádějí neustálý boj.“

Platina sice zaznamenal dobové události celkem pravdivě, ale smíchal je dohromady. Z jeho slov vyplývá, jakoby papeže Kalixta III. přiměly k vyhlášení veřejných modliteb objevení se komety a s tím spojené předpovědi astrologů. K pochopení jeho omylu je třeba načrtnout si dobovou situaci.

Po pádu Konstantinopole roku 1453 se papež Mikuláš V. obrátil na křesťanské panovníky s žádostí o uskutečnění křížové výpravy, avšak marně. Jeho nástupce Kalixt III. ihned po svém zvolení vyslal legáty k různým dvorům s touže prosbou, ale také on nepochodil. Proto vydal 29. června 1456 bulu, v níž předepsal, že: všichni kněží mají odříkat při mši modlitbu proti pohanům; denně mezi polednem a nešporami mají všichni během vyzvánění zvonu odříkat třikrát Otčenáš a Zdrávas Maria; duchovenstvo a věřící mají každou první neděli v měsíci pořádat procesí a kněží mají kázat o víře, trpělivosti a pokání, ukazovat krutost Turků a nabádat všechny, aby se modlili za vysvobození z tureckého nebezpečí.

První neděli v červenci (4. července) se v Římě uskutečnila první procesí. Téhož dne začali Turci obléhat Bělehrad. 14. července získali křesťané malou převahu a 21. a 22. července byli Turci zahnáni na útěk. Ve stejném roce se objevila Halleyova kometa. V Itálii byla poprvé spatřena v červnu. Ke konci měsíce byla viditelná ještě tři hodiny po západu slunce a svou mimořádnou nádherou všude vyvolávala velké vzrušení. Takový jev samozřejmě přitahoval pozornost astrologů. Kometu bylo možné pozorovat až do 8. července. Ze všech tehdejších dokumentů je zřejmé, že zmizela z dohledu několik dní před bitvou u Bělehradu.

Platina tedy smíchal dvě souběžné události, čili zveřejnění buly a objevení se komety. Bula neobsahuje ani slovo o kometě, což lze ověřit na základě původních zdrojů. Navíc ani v žádném jiném z Kalixtových dokumentů ve vatikánských archivech se o kometě nehovoří. Ani jiní autoři té doby se nezmiňují o jakýchkoliv modlitbách proti kometě, ačkoli mnozí hovoří jak o kometě, tak o modlitbách proti Turkům. Obzvláště významné je svědectví biskupa sv. Antonína Florentského, který od roku 1446 až do své smrti v roce 1459 spravoval úřad florentského arcibiskupa. Ve svém třísvazkovém díle Chronicorum opus podrobně vyjmenovává všechny modlitby předepsané papežem Kalixtem, v kapitole „De cometis, unde causentur et quid significent“ („O kometách, odkud se berou a co znamenají“) píše také o kometě z roku 1456, ale nikde se nezmiňuje o nějakých modlitbách a procesích proti kometě, ačkoli mu byly zaslány všechny papežské dekrety. Ostatně Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini, tedy budoucí papež Pius II., a sv. Jan Kapistrán, který kázal křížovou výpravu v Uhrách, považovali kometu spíše za příznivé znamení ve válce proti Turkům.

Platina tedy mylně považoval bulu za výsledek obav z komety. Historici šestnáctého a sedmnáctého století v podstatě doslova přebírali Platinovo tvrzení. Katolický historik P. Jean Claude Fabre OCJ ve svém pokračování díla P. Clauda Fleuryho Histoire ecclésiastique z roku 1726 předkládá spíše volnější parafrázi z Vitæ pontificum. François Bruys, který odpadl k protestantismu (ale později se vrátil do Církve), v pětisvazkových Histoire des papes („Dějiny papežů“) z roku 1733 cituje P. Fabreho, ale dodává, že „papež zneužil své nadřazenosti a důvěřivosti lidu“.

Slavný francouzský fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace, z přesvědčení deista, ve svém Exposition du système du monde („Výklad systému světa“) z roku 1824 už psal, že papež Kalixt III. nařídil „zažehnávání“ komety a Turků. Francouzský fyzik a astronom, svodný zednář François Arago roku 1832 v pojednání Des comètes en général, et en particulier de celles qui doivent paraître en 1832 et 1835 („O kometách obecně, a zejména těch, jejichž výskyt se očekává v letech 1832 a 1835“) přišel s tím, že papež kometu exkomunikoval. Uvedené dílo bylo ihned přeloženo do všech hlavních evropských jazyků. Tato historická dezinformace se v nejrůznějších podobách (papež měl kometu vymítat, proklít atp.) rozšířila po celém pokrokovém světě a v některých kruzích přežívá dodnes.

PDF (formát pre tlač)