Křesťané budou v Evropě terčem nenávisti. Je to nevyhnutelné
Martin R. Čejka
6. februára 2024
Politika
CZ, Komentár
„Tolerance“ a „různorodost“ patří mezi nejposvátnější mantry Evropské unie, v jejich jménu vede nesmiřitelný boj proti skutečným a nezřídka i domnělým projevům nenávisti a nesnášenlivosti. V prosinci loňského roku vyhlásila Evropská komise za tímto účelem svůj plán s dramatickým názvem „Žádný prostor nenávisti: Evropa sjednocená proti nenávisti“. Zmíněná akce se má týkat „řady oblastí, včetně bezpečnosti, digitálního prostoru, vzdělávání, kultury a sportu“.
V jejím rámci se plánuje „více peněz na ochranu lidí a míst, kde konají své pobožnosti“, „nový Kodex chování pro boj proti nezákonným nenávistným projevům na internetu“, jakož i „zapojení celé společnosti“, aby „různé iniciativy na evropské úrovni mohly dosáhnout svého plného potenciálu“. Prohlášení Evropské komise je pochopitelně zakončeno již zmíněnou mantrou: „Úcta a tolerance jsou základními hodnotami našich společností. Ba co víc, jedinečná různorodost, kterou v EU máme, je dření evropské identity.“
Rovní a rovnější
Při bližším pohledu ale zjistíme, že v celém plánu něco schází. Hovoří se zde o „boji proti antisemitismu“, o „boji proti nenávisti vůči muslimům“… Nikde ovšem nenajdeme zmínku o „nenávisti vůči křesťanům“, čili, jak se často říká, o tzv. christianofobii.
Jedním z mála, kdo na tento nedostatek v přístupu Evropské unie dlouhodobě a neúnavně upozorňuje, je francouzský europoslanec Jean-Paul Garraud (Lidová pravice), kterému se pravidelně dostává téže odpovědi. Evropská komise mu ústy nejpovolanějšími, tedy místopředsedkyně pro hodnoty a transparentnost Věry Jourové, vysvětlila, že se „věnuje ochraně křesťanů a členů jiných náboženských skupin před pronásledováním v EU a nečiní žádné rozdíly mezi náboženskými skupinami“. Jourová zároveň dodala, že „komise neplánuje žádnou zvláštní strategii ohledně christianofobie, ani se nechystá ustanovit koordinátora v této věci“. Samotné kroky Evropské komise ale zpochybňují pravdivost tvrzení, že „nečiní žádné rozdíly mezi náboženskými skupinami“. Ačkoliv nemíní zavést koordinátora pro případy christianofobie, tak pro koordinátory ohledně antisemitismu a nenávisti vůči muslimům se místo našlo. Ostatně, jak již bylo řečeno, ani zmíněný program „Žádný prostor nenávisti“ s žádným zvláštním zohledněním christianofobie nepočítá.
V Evropě roste nenávist vůči křesťanům
Zdá se, že Evropská komise nevidí, nebo spíše vědomě přehlíží, rostoucí počet projevů nenávisti vůči křesťanům, případně je bere za něco druhořadého ve srovnání s vyznavači judaismu a islámu.
Organizace pro sledování projevů netolerance a diskriminace vůči křesťanům (OIDAC) se sídlem ve Vídni ve své poslední zprávě poukázala, že v roce 2022 stoupl počet registrovaných projevů nenávisti vůči křesťanům o čtyřicet čtyři procent vzhledem k předchozímu roku, a to z pěti set devatenácti na sedm set čtyřicet osm. Ke znepokojivému nárůstu došlo zejména v případě žhářských útoků, kterých bylo provedeno o sedmdesát pět procent více, v roce 2021 jich bylo šedesát o rok později sto šest. Kromě toho došlo v Evropě mimo jiné k třiceti osmi fyzickým napadením a dokonce třem vraždám z důvodu křesťanské víry. Pachateli bývají nejčastěji stoupenci různých extrémistických levicových hnutí (Antifa, anarchisti/-ky, feministi/-ky, aktivisti/-ky LGBTIQ+), satanisti/-ky a islamisti. Podle zprávy OIDAC bylo nejvíce protikřesťanských zločinů spácháno v Německu (dvě stě třicet jedna), Itálii (sto čtyřicet šest) a Francii (sto šest).
Zdroje i metodika OIDAC mají pochopitelně svoje meze, jelikož se jedná o neziskovou organizaci. Pokud se podíváme na údaje bezpečnostních složek jednotlivých států, tak popsaný trend nejen potvrzují, ale svědčí o ještě horší situaci. Francouzská Ústřední teritoriální zpravodajská služba hlásí, že protikřesťanské akty vzrostly v zemi v roce 2022 o osm procent (na devět set dvacet tři) oproti roku minulému a představují šedesát procent všech protináboženských činů. A například Saská kriminální policie jenom v první polovině roku 2022 zaznamenala sto čtyřicet osm případů vandalismu namířených proti kostelům, synagogám a mešitám, přičemž nejčastěji se terčem útoků staly křesťanské náboženské budovy.
Fobie, nebo střet duchů?
Výkonná ředitelka OIDAC Anja Hoffmannová uvedla, že ve veřejném diskurzu jsme také svědky „kriminalizace tradičního náboženského učení, které je falešně označováno za podněcování k nenávisti, což je nebezpečné na několika úrovních: stigmatizuje to legitimní přesvědčení spojené se svobodou svědomí a zbavuje to skutečný pojem podněcování k nenávisti jeho opravdového významu“.
Navíc v Evropě přibývá případů, kdy křesťané kvůli veřejným projevům své víry a morálních postojů ztrácejí zaměstnání, čelí nejrůznější šikaně či dokonce trestnímu stíhání. To vše se děje pod heslem „žádná tolerance pro netoleranci“ v duchu propagátora neúprosné „otevřené společnosti“ Karla Poppera.
V této souvislosti zůstává otázkou, zda je pojem „christianofobie“ (jenž navíc navazuje na postmoderní fobie jako xenofobie, homofobie apod.) vůbec přesný a jestli se spíše nejedná o ideologicky a politicky uvědomělou nevraživost, která je dějinně nevyhnutelná. Někdy se zdá, jakoby někteří křesťané nabyli dojmu, že jsou pouze světem nepochopení a útoky na ně pramení z neznalosti jejich dobrých úmyslů překypujících láskou. Nic mylnějšího. Nepřátelé křesťanství, alespoň jeho základní a bezvýhradný nárok na pravdu, povětšinou docela dobře chápou, a právě proto se ho snaží potřít, či přinejmenším ujařmit. Ustanou až tehdy, až se křesťanská víra smíří s rolí sentimentálního folklóru a Církev se změní v pouhý zájmový spolek na způsob houbařů.
Ve skutečnosti celé zástupy evropských politiků vzešly ze vzpoury proti křesťanství a vyrůstaly na ideologiích, které je považují za „opium lidstva“. Nepřekvapuje tedy, že ti, kteří se ohánějí „tolerancí“ a „svobodou svědomí“, nezřídka sami iniciují diskriminaci křesťanů a penalizaci jejich názorů (pokud si je ovšem jako za jiné totality nenechají pro sebe). Jejich odpor vůči křesťanství navíc doprovází záměrné rozbíjení národních společností „různorodostí“, která má rozleptat kulturní monolit, nebo to, co z něj ještě zbylo. Masy vykořeněných individuí pak totiž bude snazší ovládat, aby nakonec vznikl nový homo sovieticus.
Naivní očekávání
Ačkoliv je dobré se bránit a usilovat o svoje práva, která křesťané mají alespoň na papíře, neměli bychom se ovšem oddávat planým nadějím. O ovzduší převládajícím v Evropě může svědčit případ francouzské aktivistky z radikální feministické organizace FEMEN Eloise Boutonové, která v prosinci roku 2013 svlečená do půl pasu vtrhla s dalšími soudružkami do pařížského katolického kostela La Madeleine, kde před oltářem představovala potracení Krista Pannou Marií. Na zádech přitom měla nápis „Vánoce jsou zrušené“.
Francouzský soud ji následně odsoudil k jednomu měsíci vězení a pokutě dva tisíce euro, jeho rozsudek pak potvrdily i soudy vyšší instance. Boutonová nakonec hnala celou věc k Evropskému soudu pro lidská práva, který v říjnu 2022 došel k závěru, že se dotyčná feministka svým „vystoupením“ pouze snažila „na místě symbolické bohopocty sdělit myšlenku související s veřejnou a společenskou debatou“. Kromě osvobozujícího rozsudku soud ve Štrasburku navíc nařídil francouzskému státu zaplatit Boutonové odškodnění a soudní náklady ve výši devět tisíc osm set euro.
Každý si může položit otázku, zda by soud projevil takovou shovívavost a milosrdenství, kdyby někdo podobným způsobem „sděloval myšlenku související s veřejnou a společenskou debatou“ v mešitě či synagoze. Nemluvě o tom, pokud by se to třeba týkalo společenské debaty ohledně nelegální migrace.
PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS
Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:
Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!