Nemožnost matrixu

Roman Cardal
11. apríla 2023   Spoločnosť   CZ, Filozofia

Bez zdání nelze žít

Uvědomění si rozdílu mezi pravdou a zdáním je zásadní pro pochopení toho, že skutečnost se v lidské mysli může jevit jinak, než jaká je v sobě samé. Vždy, kdy o něčem nemáme naprostou jistotu, spoléháme na pouhé zdání. Vyjádření jako „myslím, že…“ jde často nahradit slovy „zdá se mi, že…“. Většina našich přesvědčení spočívá pouze na víře, na přijetí toho, jak se nám věci bezprostředně ukazují. Kdybychom se vzdali všech názorů, které nemáme podloženy autentickými důkazy, náš myšlenkový svět by se zmenšil do miniaturní podoby. Zdání má pro náš každodenní život nenahraditelnou hodnotu.

Posuzování věcí a osob na základě pouhého zdání je sice nezbytnou součástí lidské myšlenkové aktivity, skrývá však v sobě nebezpečí omylu. Každý z nás učinil mnohonásobnou zkušenost s tím, že se mu něco zdálo být určitým způsobem, ale nakonec se ukázalo, že věc se má jinak. Anglický filosof Francis Bacon vypočítává čtyři základní iluze (tzv. idola, zdánlivé poznání), kterým zcela běžně podléháme, aniž jsme si toho vědomi.

Co korumpuje naše myšlení

Patří k nim idola tribus, zdání a omyly vázané na naši lidskou konstituci, kvůli níž se nám realita v naší mysli nezřídka zobrazuje v odlišné podobě než jaká jí náleží. Každému člověku se zdá, že Slunce se pohybuje od východu na západ, zatímco ve skutečnosti tento pohyb náleží Zemi. Nikomu se z perspektivy Země nebeská tělesa neukazují ve velikosti, jakou se ve skutečnosti vyznačují. Zrakem vidíme jen malé body na obloze, a přitom jde o světla vycházející od těles kolosálních rozměrů. Mnohé z nich navíc již ani neexistují, protože už dávno zanikly a my vnímáme jen stopu jejich minulé historie v jiné části Vesmíru.

Další typy klamu Bacon nazývá idola specus, „omyly jeskyně“. Lidská mysl je anglickým filosofem pojímána jako „jeskyně“, v níž jsou jí produkované myšlenky uvězněny od svého samotného vzniku. Když jsme ještě byli malí, přijímali jsme různé názory z našeho okolí (rodiče, kamarádi, škola), ale vzhledem k naší myšlenkové nevyzrálosti jsme je nedokázali kriticky posoudit. Jevily se nám jako pravdivé a proto jsme se s nimi ztotožnili. Když jsme pak postupně vyrostli a dospěli do zralejšího věku, začali jsme uvažovat kritičtěji a s větší obezřetností (tj. vyhlédli jsme z „jeskyně“). Přitom nám však uniklo, že původní, do nás kdysi „vložené“ informace, zůstávají skrytě přítomné v našich myslích a zabarvují i nadále naše vidění světa. Mnohdy se jedná i o staré osobní zkušenosti, které v určité oblasti ovlivní naše názory na celý náš život. Typickým příkladem je negativní zkušenost některých lidí se zlým katechetou nebo farářem. Její působnost je tak hluboká, že se jim každý katecheta, každý kněz či dokonce každý věřící zdá být nedobrým člověkem a cesta k nim jim zůstane často provždy uzavřena.

Jiný typ zdánlivého vědění nechává Bacon vyvěrat z tzv. idola fori. Jde o předsudky, které v nás vznikají ze vzájemné komunikace. Ta by nám sice měla napomáhat na cestě k pravdě, nezřídka se však stává pravý opak. Tak jako na tržišti (latinsky forum) probíhají mezi lidmi transakce pomocí peněz, které byly dány do oběhu a prodávající i kupující je používají jako platidlo, tak se to má i se slovy jazyka, jimiž se vzájemně dorozumíváme. Jednotlivé mince a bankovky mají určitou, běžnými uživateli nestanovenou hodnotu a podobně i slova jsou nositeli významů, o nichž komunikující lidé nerozhodují.

V rovině finanční se stává, že peníze postupně ztrácejí svou hodnotu a podléhají inflaci a něco obdobného se děje i v lidském jazyce. Slova, která byla původně určena k vyjádření cenných skutečností (např. pravda, láska, krása), byla neustálým, bezmyšlenkovitým a nezodpovědným užíváním devalvována natolik, že jim jejich uživatelé nakonec rozumí jinak, než jak jim rozuměli jejich dávní předchůdci. Kvůli takto „opotřebovaným“ slovům se lidem začnou zdát i skutečnosti pravdy, lásky a krásy jako bezvýznamné a bezcenné, takže i jejich reálný vliv na konkrétní život člověka se tím zásadně umenšuje.

Poslední příčinu zdánlivého vědění spatřuje Bacon v tom, co nazývá idola theatri. Předsudky tohoto druhu vznikají v myslích lidí podle zásady „stokrát opakovaný omyl je považován za pravdu“. Některé názory jsou tak frekventované a stále dokola předkládané, že v lidech vytváří dojem své naprosté zajištěnosti. Jako příklad mohou posloužit tzv. zaručené vědecké pravdy. V každé době převládá určité myšlenkové paradigma, podle něhož vědci interpretují skutečnosti, jimiž se zabývají.

Se základními vědeckými poznatky jsou v přístupné formě seznamovány děti a studenti ve školách, široká veřejnost pak prostřednictvím popularizační literatury a pořadů. Jelikož vládnoucí vědecké paradigma přetrvává minimálně po několik desetiletí, je jím ovlivněno myšlení několika generací. Bacon používá metaforu divadla – určitá hra je opakovaně inscenována, takže se do diváků, kteří ji mnohokrát za sebou sledují, hluboce zapíše. V případě tzv. „vědecké interpretace reality“ (kosmu, života, myšlení) se na jejím základě předkládají poznatky, které jsou pro každého „poučeného“ a „vzdělaného“ zcela „samozřejmé“.

Pro mnoho lidí ve starém Řecku bylo „samozřejmé“, že existovali bohové na Olympu, neboť jim to z generace na generaci garantovali experti na náboženství (viz. Euthyfron ve stejnojmenném Platónově dialogu), pro většinu lidí ve středověku, že Eva v ráji pozřela jablko z popudu zlého hada, pro masy lidí v novověku, že Církev se mýlí a že se svět a vše v něm chová podle mechanických a evolučně vzniklých zákonů, atd., atd.

Změna divadelního repertoáru

Divadelní hra, byť jakkoliv úspěšná, může být nakonec stažena z programu a na jejím místě se začne uvádět hra jiná. Něco podobného se děje i v případě „zaručeně vědeckých poznatků“. Nejprve se dlouhá léta „s jistotou“ tvrdí, že konzumace másla, vajec a kávy je nezdravá a pak přijde nejnovější objev expertů, který to označí za omyl a pravdou je najednou naprostý opak předešlého, „vědecky podloženého“ názoru. Takových příkladů by šlo uvést celou řadu. Ve zmíněném případě jde jen o „malé vědecké pravdy“, ale i u těch „velkých“ (celková interpretace kosmického dění, života, poznání) dochází k velkým zvratům, které se nazývají vědeckými revolucemi.

Nikdo soudný už dnes nemůže vážně zastávat, že to, co nám předkládá současná věda, bude zastáváno ještě za padesát let. Nikdo nemůže vyloučit, že kosmologické, biologické a kognitivní teorie budou za pár dekád úplně jiné, než jaké se nám v současnosti zdají být pravdivé. Jak naznačuje F. Bacon, podobá se to divadelním představením, která jsou po určité době „z technických důvodů“ stažena ze scény a nahrazena jinými. Divadelní hry se střídají, neboť se mění jak profil herců, tak i gusto a pohled diváků.

Ve zkratce řečeno, možností mýlit se a podléhat iluzím je bezpočet. Výše uvedený výčet schémat, která pokřivují lidský pohled na skutečnost, může působit až depresivně, zvláště pokud připustíme, že zcela jistě není vyčerpávající. Na druhé straně je v něm skryto poselství, které by nemělo zůstat nepovšimnuté. Jestliže je člověk schopen poukazovat na to, co ho uvádí v omyl, je to jasným znamením, že se z nich dokáže vysvobodit. Vždyť kdyby pro nás pravda o světě a nás samotných byla nepřístupná, vůbec bychom nemohli vědět, že vězíme v permanentním omylu a jsme obětí pouhých iluzí. Kdo nezná pravdu, nevidí ani svůj omyl.

V tom spočívá zásadní memento obrácené na adresu všech radikálních skeptiků a zastánců virtuality skutečnosti. Ukazuje se totiž, že skutečným skeptikem lze být pouze za předpokladu, že si jsme jisti určitými pravdami. Zdání v nás může povstat jen tehdy, kdy se nám ne všechno zdá. Matrix, slavný film o životě ve fiktivní realitě, je ve svém obsahu sám naprosto fiktivní. Kdybychom nepoznávali pravdu odlišnou od pouhého zdání, nedávalo by jeho hlavní poselství vůbec žádný smysl.

PDF (formát pre tlač)