Levicový volební uragán v Mexiku. Křesťanští demokraté jsou k smíchu i pláči

Martin R. Čejka
11. júla 2024   Politika   CZ, Komentár

Někteří mexičtí katolíci jsou otřeseni, a jiní to alespoň předstírají, z vítězství Claudie Sheinbaumové v prezidentských volbách. Ovšem těžko ho lze označit za nějaké velké překvapení.

Z opatrného tónu tiskového prohlášení, které vydala Mexická biskupská konference jen několik hodin po oznámení oficiálních výsledků, je patrná jistá rozpačitost: „Uctivě blahopřejeme Claudii Sheinbaumové k vítězství ve volbách, díky němuž byla zvolena prezidentkou Spojených států mexických na období 2024 až 2030. (…) Připomínáme všem vítězům tohoto volebního hlasování, že až se ujmou úřadu, stane se tak pro všechny: budou vládnout pro všechny Mexičany, ať už je volili, nebo nikoliv.“

Před volbami nabádali mexičtí biskupové občany k „uvědomělé a rozumné“ volbě a „pečlivému prostudování programů a slibů jednotlivých kandidátů, aby se mohli informovaně rozhodnout“. Otázkou zůstává, nakolik si tuto neurčitou výzvu vzali lidé k srdci, nicméně je skutečností, že v zemi, kde katolíci, přinejmenším „na papíře“, tvoří osmdesát procent obyvatel, získala 59,3 procent hlasů levicová kandidátka z Hnutí národní obnovy (Morena).

Claudia Sheinbaumová ve svém prvním proslovu po vítězství prohlásila: „Nezklamu vás!“ Ale zcela určitě neměla na mysli morální apel mexických biskupů, nýbrž pokrokářskou část společnosti a mocenské kruhy, které udávají tón ve světové politice. Nově zvolená prezidentka, která se ujme úřadu 1. října a stane se tak vůbec první ženou v čele mexického státu a vlády, totiž splňuje všechny požadavky na to, aby byla mocnými tohoto světa a médii hlavního proudu uznána za vskutku demokratickou.

Sheinbaumová se otevřeně označuje za feministku, za své vlády v Ciudad de México aktivně podporovala ideologii LGBTQ+, zavedla genderově neutrální školní uniformy, byla první primátorkou, která se zúčastnila „Pochodu hrdosti“, a jako ministryně pro životní prostředí prosazovala agendu tzv. udržitelného rozvoje OSN.

Je zřejmé, že naváže na politiku svého předchůdce a zakladatele Moreny Andrése Manuela Lópeze Obradora (AMLO). Za prezidenta Obradora byly v řadě mexických států legalizovány umělé potraty do dvanáctého či dokonce třináctého týdne těhotenství. Jen pět měsíců po nástupu do prezidentské funkce vyhlásil Obrador „národní den boje proti homofobii, lesbofobii, transfobii a bifobii“ (sic!). O rok později podpořil úřední uznání „jména a genderu“ dětí či dospívajících identifikujících se jako „trans“.

Ostatně Sheinbaumová v rámci své kampaně vyhlásila sto bodů, které bude jako prezidentka realizovat, včetně zajištění „ženám zdravotní péče, zejména s ohledem na sexuální a reprodukční zdraví“, čili co nejširší uvolnění umělých potratů. Loni Sheinbaumová na svátek Panny Marie Guadalupské vyjádřila na svém účtu na platformě X velké přání „posílit práva sexuálně různorodých lidí“. Jednalo se očividně o provokaci, ale už samotná zkratka její strany (Movimiento Regeneración Nacional) je zamýšlenou provokací, protože Panna Maria Guadalupská, patronka Mexika, bývá místními nazývána „La Morena“.

Nevraživost vůči katolické víře, či náboženství obecně, u Sheinbaumové nevychází pouze z ideologického podhoubí její levicové strany, ale odnesla si ji ze svého domova. Rodiče její matky byly sefardští Židé, kteří ve čtyřicátých letech minulého století utekli z Bulharska před pronásledováním. Rodiče ze strany otce byli pro změnu aškenázští Židé původem z Litvy. Dědeček nové prezidentky, Chone Sheinbaum, vstoupil ještě na Litvě do komunistické strany. V roce 1925 skončil na Kubě, kde se zapojil v rámci židovské a mládežnické sekce do činnosti právě vzniklé Komunistické strany Kuby. Aktivně se také angažoval v komunistických odborech, čili Národní dělnické konfederaci Kuby. Po zákazu činnosti komunistických organizací přijal jméno Arturo Ramírez a odcestoval do Mexika. Také tam ihned rozšířil řady místních komunistů. V Mexické komunistické straně dosáhl rychlého kariérního postupu, stal se členem a následně tajemníkem ústředního výboru strany a nakonec členem politbyra. Ovšem koncem třicátých let byl „odhalen“ jako trockistický agent a vyloučen ze strany. Chone Sheinbaum si otevřel živnost jako klenotník, ale stále usiloval o opětovné přijetí do komunistické strany. Po písemné břitké sebekritice se mu jeho sen v roce 1954 splnil. Claudia Sheinbaumová v rozhovoru pro španělské vydání The New York Times v roce 2020 uvedla: „Samozřejmě vím, odkud pocházím, ale moji rodiče byli vždycky ateisty…“

Sheinbaumová si uvědomuje, že se při protlačení „práva na potrat“ do mexické ústavy, což je její záměr, bude se muset vypořádat s možným odporem sice slábnoucí, ale stále ještě poměrně vlivné katolické Církve. Lze očekávat, že bude jednat co nejrychleji, dokud ještě bude trvat nadšení z jejího volebního úspěchu. Její poradkyně, bývalá tajemnice (ministryně) vnitra Olga Sánchezová Corderová v této souvislosti prohlásila: „Dnes je možná ta nejvhodnější chvíle.“

Sheinbaumová to bude mít o to lehčí, že Morena získala letos v parlamentních volbách (do senátu i poslanecké sněmovny) spolu se svými spojenci, tj. především Stranou práce a Ekologickou stranou zelených, většinu. Katolíci, kterým ještě záleží na nějakých křesťanských hodnotách, se mohou utěšovat jak chtějí, ale skutečnost je taková, že zemí se žene levicový uragán a čas ukáže, jaké škody napáchá.

Nutno dodat, že je v podstatě na přání těch, kteří bývají, spíše už jen tak pro orientaci, označování za pravici. Proti Sheinbaumové totiž vystavila Národní strana akce neslanou nemastnou Xóchitlu Gálvezovou. Tu v prezidentských volbách podporovala koalice Síla a srdce pro Mexiko. Pomineme-li infantilní logo se srdíčkem, tak koalici kromě zmíněné strany tvořili i její historičtí odpůrci z Institucionální revoluční strany založené svého času zednářem, zapřisáhlým antiklerikálem a pronásledovatelem mexických katolíků Plutarcem Elíasem Callesem, přičemž koaliční trojku doplňovala sociálnědemokratická, pokrokářská Strana demokratické revoluce, která se odštěpila z Institucionální revoluční strany. Kandidátka Gálvezová koaliční partnery navíc nikterak nerušila, jelikož neprojevuje žádné konzervativní sklony. Podle ní je např. „potrat individuálním rozhodnutím ženy. Když toto rozhodnutí udělá, má být doprovázena, ne souzena.“ Podpořila rovněž zákonné výhody pro homosexuální páry osvícenými slovy: „Není moudřejšího rčení než, že láska je láska, tečka. Všichni lidé mají právo milovat jeden druhého.“

Ostatně Národní strana akce kráčí ve šlépějích západních křesťanských demokracií, tedy do propasti. Strana, která vznikla koncem třicátých let minulého století, aby hájila katolické zásady a sociální nauku, se začala v padesátých letech zesvětšťovat a po II. vatikánském koncilu nezadržitelně nabrala liberální směr, byť tu a tam s katolickým make-upem. V osmdesátých letech se už Národní strana akce stala „moderní“ partají. Strana po celé dvacáté století nedokázala prolomit převahu levice. Teprve v roce 2000 zvítězil její kandidát Vicente Fox v prezidentských volbách. Jeho úřadování ovšem jen podtrhlo marasmus, do kterého kdysi katolická strana upadla. Právě Fox totiž zpřístupnil ve státních nemocnicích zadarmo potratové pilulky. Jeho nástupce Felipe Calderón, syn zakladatele strany Luise Calderóna Vegy, sice tvrdil, že je osobně pro-life, ale urputně se držel status quo připouštějícího v některých případech umělé potraty. Navíc podporoval „právo na smrt“, tedy uzákonění eutanazie v Mexiku, které bylo za jeho vlády přijato.

S takovou „pravicí“ člověk nepotřebuje ani levici. Anebo je to naopak?

PDF (formát pre tlač)