Evropský soud pro lidská práva chrání italské zednáře

Oskar Růžička
24. februára 2025   Politika   CZ, Komentár

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve svém rozsudku ze dne 19. prosince 2024 ve věci „Velký Orient Itálie proti Itálii“ (č. 29550/17) rozhodl, že italská Parlamentní vyšetřovací komise pro fenomén mafií a jiných zločineckých sdružení porušila soukromí zednářské lóže tím, že provedla prohlídku, aby získala seznam jejích členů v Kalábrii a na Sicílii.

Nevládní organizace Evropské centrum pro právo a spravedlnost (ECPS) k tomu uvedla, že „podle ESLP v souvislosti se zmíněnou parlamentní vyšetřovací komisí neexistují dostatečné záruky, a proto upřednostnil ochranu soukromí svobodných zednářů před bojem proti pronikání mafie do mocenských a vlivových kruhů“.

Ředitel ECPS Grégor Puppinck v rozhovoru vysvětlil všechny zákoutí uvedeného případu a obecněji postoj ESLP, pokud se nějaký případ týká svobodného zednářství.

Puppinck podotkl, že v Itálii, existuje historická blízkost mezi mafií a tajnými společnostmi, které fungují podobným způsobem, tj. jsou tajné, mají hierarchii a jejich členové jsou vázáni přísahou. Nebezpečí spočívá v možnosti vzniku tajných společností, které mají politické a zločinecké záměry. Uvádí příklad slavné lóže P2, která představovala právě průnik mafiánských i politických cílů.

Článek 18 italské ústavy zakazuje jakoukoli politickou činnost tajných spolků. Po aféře s lóží P2 se právě mafie snažila proniknout do zednářských lóží. Lóže se dělí na veřejné nebo poloveřejné (diskrétní) lóže a tajné lóže, které spadají pod zákon. Lóže Velkého Orientu, na které se pátrání zaměřilo, nemá žádný právní status.

Kalábrijské mafii ‚Ndranghetě a sicilská mafii Cosa Nostře se podařilo infiltrovat Velký Orient. Je doloženo a prokázáno, že v devadesátých letech minulého století padlo rozhodnutí mafie proniknout do řad svobodných zednářů, zejména v Kalábrii. Čehož do značné míry dosáhla, a to včetně významných pozic. V těchto dvou regionech tedy dochází k prolínání zednářského a zločineckého světa.

V roce 2013 byla již po několikáté ustanovena parlamentní komise, která měla uvedený jev zkoumat. Vzhledem k výše popsané historické blízkosti a známé spoluúčasti některých lóží, zejména na Sicílii a v Kalábrii, chtěla komise znát jména kalábrijských a sicilských zednářů, aby je mohla porovnat se jmény mafiánů.

Když Velký Orient opakovaně odmítl jména předat, přičemž se odvolával na zednářské tajemství, byly provedeny prohlídky, které vedly k zabavení seznamu více než šesti tisíc jmen, který lóže nezpochybnily. Italská justice vykonala svou práci. ESLP se však postavil za platnost zednářského tajemství a odsoudil postup parlamentní komise.

Tento případ zapadá do řady dalších, které se týkají otázky členství v zednářských lóžích. Itálie se už delší dobu snaží vyčistit svou administrativu od vlivu tajných společností. Od osmdesátých a zejména devadesátých let minulého století proto existují ustanovení, která ukládají soudcům a policejním náčelníkům povinnost oznámit případné členství ve svobodném zednářství.

Uplatňování zákona se lišilo region od regionu. Někde stačilo pouze tuto skutečnost oznámit, jinde však členství ve svobodném zednářství vyřazovalo ze zastávání určitých funkcí. Jistým vzorem se v tom stala Nejvyšší soudní rada, která stanovila, že není možné být soudcem a zároveň svobodným zednářem.

Všechny tyto situace se dostaly až k ESLP s otázkou: Lze takové prohlášení vyžadovat, nebo lze případně chtít, aby některé funkce nemohli zastávat členové svobodného zednářství? ESLP pokaždé usoudil, že se jedná o zneužití zákona, a chránil zednářské tajemství, a to navzdory specifickému problému italského zednářství, zejména v Kalábrii a na Sicílii.

Ve výše popsaném případě ESLP navazuje na svoje postoje, které jsou patrné po více než třicet let a které nasvědčují, že v této věci není nezávislý ani nestranný. Grégor Puppinck podotýká, že soud často konstruuje svá rozhodnutí a posteriori. Nejprve vydává rozsudek, a teprve pak ho odůvodňuje, jak může. Je zřejmé, že tyto rozsudky brání italské vládě v boji proti mafii.

Nelze přehlížet propojení zednářských lóží v Kalábrii a na Sicílii s organizovaným zločinem. Bylo by normální chtít celou situaci řešit, a to i ze strany Velkého Orientu. Přesto, anebo snad právě proto, zde vládne napětí. Místopředseda byl ochotný sdělit patřičným úřadům jména členů, ale velmistr to bezvýhradně odmítl a ESLP brání Itálii, aby se z mafiánsko-zednářského sevření vymanila.

Argumentace ESLP je manipulativní, třebaže je pravdou, že politické zásahy ze strany státu mají své meze. Ale vyšetřovací parlamentní komise jedná v zastoupení všech politických stran a v daném směru dohání neschopnost právního systému. Navíc se zaměřuje na problém, jehož závažnost všichni uznávají.

Puppinck na otázku, jestli jsou v ESLP zednáři, odpovídá, že si ji mnozí nedovolují ani položit. Sám říká: „Je to tak: „Někteří tam samozřejmě jsou, stejně jako na všech mocenských místech.“

Ukázkou a ztělesněním pojednávaného vlivu svobodného zednářství v Itálii se stala již zmíněná lóže P2 čili Propaganda Due. Lóže byla založena v roce 1877 v Turíně, tehdy ještě pod názvem Propaganda massonica. Mezi její členy patřili od začátku významní členové piemontské šlechty, politici a vládní úředníci. Když v Itálii došli k moci fašisté, všechny lóže a tajné společnosti byly zakázány, včetně činnosti Propaganda massonica.

Zednářská lóže Propaganda Due neboli P2 byla v letech 1945 – 1976 závislá na Velkém Orientu Itálie, v letech 1976 – 1981 přešla do ilegality. Její existence byla nezákonná podle článku 18 italské ústavy, který stanoví, že „tajná sdružení a ta, která sledují, byť nepřímo, politické cíle prostřednictvím organizací vojenského charakteru, jsou zakázána“.

V roce 1945 obnovila lóže jako Propaganda Due svoji činnost. Do roku 1976 byla závislá na Velkém Orientu Itálie, ale postupně stále více utajovala svoji činnost. V roce 1967 získala od důstojníka bývalé italské vojenské rozvědky SIFAR přibližně sto padesát sedm tisíc důvěrných spisů, které se týkaly mnoha veřejných osob, včetně zachycených telefonních hovorů, fotografií, korespondence a soukromých informací.

V roce 1976 převzala lóže P2 kontrolu nad nejvlivnějším italským deníkem Corriere della Sera. Podle některých badatelů stojí i za bombovým útokem na hlavním vlakovém nádraží v Boloni, k němuž došlo 2. srpna 1980. Při něm zemřelo osmdesát pět lidí a dvě stě bylo zraněno.

Do povědomí širší veřejnosti se lóže P2 dostala v souvislosti se skandálem kolem Banco Ambrosiano, jehož ředitelem byl právě člen P2 Roberto Calvi. Hlavním akcionářem banky přitom byl Institut pro náboženská díla čili Vatikánská banka. Banco Ambrosiano mj. pomáhalo italské mafii prát špinavé peníze. Když začalo vyšetřování kolem Banco Ambrosiano, opustil Calvi na falešný pas Itálii a odletěl do Anglie. 18. června 1982 byl ráno nalezen oběšený na londýnském mostě Blackfriars Bridge s kapsami zatíženými kamením. Anglická policie to označila za sebevraždu, ale později se ukázalo, že se jednalo o vraždu. Vzhledem k tomu, že se členové P2 označovali jako „fratelli neri“ (černí bratři), přičemž Calviho tělo bylo ostentativně pověšeno na Mostě černých bratří, je symbolika vraždy celkem jasná.

Italská policie už dříve našla v domě velmistra P2 Licia Gelliho seznam devíti set šedesáti dvou členů, mezi nimiž byli významní státní úředníci, politici a řada vojenských důstojníků, včetně šéfů tří italských tajných služeb. Na seznamu byl i budoucí italský premiér Silvio Berlusconi, který se však v té době ještě politicky neangažoval, nebo princ Viktor Emanuel, syn posledního italského krále.

PDF (formát pre tlač)