Hollywoodský kodex slušnosti

Martin R. Čejka
6. augusta 2025   Cirkev Kultúra Spoločnosť   CZ

Filmový průmysl, ztělesněný ve své vrcholné podobě americkým Hollywoodem, bývá považován za jeden z významných nástrojů všeobecné demoralizace. A to oprávněně, neboť i navzdory světlým výjimkám valná většina produkce nejenže nesplňuje základní zásady mravnosti, ale nezřídka je zcela vědomě zpochybňuje nebo proti nim dokonce otevřeně vystupuje. V jistém smyslu tomu tak bylo už od samého počátku, třebaže tehdy hrála větší roli spíše prostá nevázanost, než nějaké složité ideologické postmoderní konstrukty.

Ve dvacátých letech minulého století se ovšem objevila jistá snaha o zlepšení tváře „továrny na sny“, kterou poškozovaly skandály spojené nejen s obsahem filmů, ale také jeho tvůrci a protagonisty. Největší studia se v roce 1922 dohodla na vytvoření organizace Američtí filmoví producenti a distributoři (Motion Picture Producers and Distributors of America), do jejíhož čela byl dosazen republikánský politik a presbyterián Will H. Hays. Ten přišel s několika plány, které měly Hollywood umravnit. Nejznámější z nich byl seznam „Don’ts and Be Carefuls“ (Ne a opatrně) obsahující jedenáct témat, kterým je lépe se vyhnout, a šestadvacet, k nimž je nutné přistupovat citlivě. I když uvedený návrh americkou filmovou realitu příliš neovlivnil, tak povzbudil katolické aktivisty v jejich úsilí o očistu kinematografie.

Mezi nimi vynikali zejména vydavatel filmového časopisu Exhibitors‘ Herald World (později Motion Picture Herald) Martin Quigley a jezuita P. Daniel A. Lord. Ten druhý byl vskutku renesanční postavou: přednášel dramaturgii na Univerzitě Saint Louis, stál v čele amerických mariánských družin, vydával časopis The Queen’s Work, skládal hudbu, napsal více než devadesát knih a působil jako poradce při natáčení němého filmu The King of Kings (Král králů) z roku 1927. Quigley a P. Lord SJ sepsali v roce 1929 seznam filmových zásad a předložili ho hollywoodským společnostem. Organizace Američtí filmoví producenti a distributoři přijala nakonec po řadě jednání, osobních setkání a menších úpravách Kodex filmové výroby 31. března 1930 za svůj.

Kodex o mnohých věcech pojednává podrobněji, ale zmiňme alespoň některé z jeho obecnějších zásad, které jsou v dnešní světové kinematografii už nemyslitelné:

1. Nevznikne žádný film, který snižuje mravní měřítka těch, kdo jej sledují. Sympatie diváků se nemají nikdy přiklánět na stranu zločinu, špatného jednání, zla nebo hříchu.

2. V rámci požadavků napětí a zábavy budou představovány pouze správné zásady života.

3. Zákon, ať už přirozený, nebo lidský, nebude zesměšňován, ani nebude vytvářeno pochopení pro jeho porušování.

I. 1. b. Brutální zabíjení nebude znázorňováno do detailů.

II. Bude podporována posvátnost manželství a domova. Filmy nesmějí vzbuzovat dojem, že nižší podoby pohlavních vztahů jsou přijatelné nebo běžné.

II. 1. Cizoložství, které je občas nezbytnou součástí děje, nesmí být pojednáváno otevřeně nebo ospravedlňováno nebo představováno přitažlivě.

II. 2. a. (Milostné scény) nemají být začleňovány, nejsou-li podstatné pro děj.

II. 2. c. Milostné scény mají být obecně pojednány tak, že nebudou podněcovat nižší a základní pudy.

II. 4. Sexuální zvrhlosti nebo jakékoliv narážky na ně jsou zakázány.

V. Klení (což zahrnuje slova Bůh, Pán, Ježíš Kristus, nejsou-li užívána s úctou…) nebo veškeré jiné rouhavé či sprosté výrazy, jakkoliv běžně užívané, jsou zakázány.

VI. 1. Naprostá nahota není nikdy dovolena.

VI. 2. Svlékacích scén je třeba se vyvarovat a nemají být užívány, pokud nejsou podstatné pro děj.

VIII. 1. Žádný film nebo díl nesmí činit terčem posměchu jakoukoliv náboženskou víru.

VIII. 3. Obřady jakéhokoliv náboženství mají být zpracovány obezřetně a uctivě.

X. 1. (Státní) vlajka bude důsledně používána s úctou.

X. 2. Dějiny, instituce, významní lidé a občané jiných národů budou zobrazováni spravedlivě.

Kodex na závěr uvádí důvody pro takováto opatření:

„Lidstvo si bylo vždy vědomo důležitosti zábavy a jejího významu pro zotavení duše a těla lidských bytostí. Ale vždy bylo uznáváno, že zábava může mít užitečnou nebo škodlivou povahu pro lidské pokolení, a proto se jasně rozlišovalo mezi: a) zábavou, která směřuje k pozvednutí lidstva, nebo alespoň k oddechu a osvěžení lidských bytostí vyčerpaných životními událostmi; a b) zábavou, která směřuje k ponížení lidských bytostí nebo ke snížení úrovně života a žití.“

Ve skutečnosti to ale nebylo tak, že by filmové společnosti úzkostlivě dbaly všech zásad Kodexu filmové výroby. Proto na jejich dodržování měla dohlížet Legie slušnosti, jejíž vznik podporoval nuncius v USA Amleto G. Cicognani i sám papež Pius XI. Obvykle se jako datum zrodu Legie slušnosti uvádí rok 1933, což ale není přesné. Na podzim 1933 totiž američtí biskupové založili Biskupskou filmovou komisi, z jejíhož podnětu se na jaře 1934 zrodila Legie slušnosti. Cincinnatský arcibiskup John T. McNicholas, který stál u počátku legie, při této příležitosti prohlásil: „Diváci už přestali rozlišovat mezi dobrem a zlem.“

Slib, který Mons. McNicholas sepsal a který měli členové legie skládat 8. prosince, tedy na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, zněl:

„Odsuzuji všechny neslušné a nemravné filmy, i ty, které oslavují zločiny nebo zločince. Slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abych posílil veřejné mínění proti výrobě neslušných a nemravných filmů a budu spolupracovat se všemi, kteří proti nim vystupují. Uznávám jako svoji povinnost utvářet správně svědomí ohledně filmů, jež ohrožují můj mravní život. Slibuji, že se jim budu důsledně vyhýbat. Dále slibuji, že se budu zcela vyhýbat místům zábavy, kde jsou pravidelně promítány.“

Legie nesdružovala jenom katolíky, ale také protestanty a židy, a dostalo se jí podpory od některých pastorů a rabínů (celkově s ní spolupracovalo čtyřiapadesát nekatolických organizací). Úkolem členů bylo jak vzdělávání sebe a osvěta ostatních, tak i vytváření tlaku na filmový průmysl. Legii se v druhém bodě podařilo dosáhnout poměrně významných úspěchů. Vzhledem k rostoucímu počtu katolíků v USA musel Hollywood počítat s jejich míněním, a když už ne z lásky k mravnosti, tak alespoň z lásky k penězům. Členové Legie totiž pořádali bojkoty nemravných filmů a biografů, které je promítaly. A jelikož tyto akce měly citelný dopad na příjmy filmových společností i majitelů kinosálů, nebylo radno je svým jednáním vyvolávat. Legie slušnosti zavedla vlastní hodnocení filmů, jež rozdělila následovně:

A. Mravně nezávadné
B. Částečně mravně závadné
C. Odsouzeno Legií slušnosti

Bod A byl ještě rozdělen:

A. 1. Vhodné pro diváky všeho věku
A. 2. Vhodné pro dospělé a mládež
A. 3. Vhodné pouze pro dospělé
A. 4. Pro dospělé s výhradami

Lze říci, že čtyřicátá a částečně padesátá léta minulého století představovala z mravního pohledu vrchol hollywoodské kinematografie. Nicméně už tehdy bylo stále více zřejmé, že mnozí vnímají Kodex filmové výroby jako svěrací kazajku, z níž je třeba se vymanit. Nejvyšší soud Spojených států amerických v roce 1948 rozhodl, že filmy jsou chráněny prvním dodatkem ústavy, neboť se jedná o svobodu projevu. Tentýž soud v roce 1952 označil za neoprávněný zákaz filmu The Miracle („Zázrak“, ve skutečnosti se jednalo o část filmu Láska neorealistického režiséra Roberta Rosselliniho) ve státě New York, který katolické organizace včetně Legie slušnosti považovaly za rouhavý. Podle rozhodnutí soudu film nemůže být zakázán z toho důvodu, že je vnímán jako rouhavý, přičemž američtí občané mají sami rozhodovat, na co se chtějí dívat a na co ne. Citelnou ranou pro Kodex pak bylo usnesení nejvyššího soudu z roku 1957, podle něhož nemohou být filmy zakázány jako nevhodné pro děti, pokud jsou určeny širokému publiku.

Význam Kodexu filmové výroby postupně klesal, stejně jako vliv Legie slušnosti, na jejíž doporučení katolíci, „osvobození“ po II. vatikánském koncilu, stále méně dbali. Navíc z řad amerických biskupů a kněží vyprchávalo odhodlání pouštět se do boje za veřejnou mravnost. Kodex byl nakonec v roce 1968 nahrazen klasifikací Americké filmové asociace, která pouze označuje filmy podle vhodnosti, aniž by kladla na hollywoodský průmysl jakékoliv nároky.

PDF (formát pre tlač)