Německý kněz už nechce mít nic společného se svou diecézí. Napsal dopis proč

Martin R. Čejka
29. júla 2025   Cirkev   Cirkevná kríza, LGBT

Šestaosmdesátiletý P. Winfried Abel patří mezi dobře známé kněze v německojazyčných zemích. Kdybychom jej chtěli myšlenkově zařadit, mohli bychom jej označit za umírněně konzervativního. Od svého vysvěcení v březnu 1964 plnil řadu funkcí. Působil jako kaplan při katedrále Nejsvětějšího Salvátora ve Fuldě, měl na starosti duchovní péči o vězně v Kasselu a věnoval se exerciční činnosti. Později byl ustanoven farářem u sv. Ondřeje ve Fuldě a následně fuldským děkanem. Napsal řadu divadelních her věnovaných světcům. V roce 2014 odešel do důchodu, ale zůstal stále činným. Působil jako spirituál v naddiecézním semináři Leopoldinum ve Svatém kříži v Dolních Rakousích a aktivně se projevoval v médiích, např. Radio Horeb, Radio Maria Austria, ETWN a K-TV.

V červenci letošního roku zaslal P. Abel generálnímu vikáři Fuldské diecéze P. Martinu Stankeovi otevřený dopis, ve kterém oznámil, že se už nepovažuje za „kněze Fuldské diecéze“. Stojí za to zmíněný dopis uvést, jelikož se dotýká situace nejen v uvedené diecézi, ale v podstatě ve všech německých diecézích.

***

Dopis P. Winfrieda Abela generálnímu vikáři Fuldské diecéze

„Jméno Ježíšovo budiž vaším pozdravem!“ Těmito slovy vítával sv. Mikuláš z Flüe, v jehož rodném kraji jsem měl možnost strávit několik dní odpočinku, své návštěvníky. Tento svatý patron Švýcarska, skála víry, jenž bývá označován za posledního mystika středověku, dodnes vzbuzuje spory. On totiž ztělesňuje živou otázku pro Církev, kterou bych, ve vztahu k vám a vedení diecéze, vyjádřil následovně: „Čím se liší církev ve Fuldě od světské společnosti?“

Během své dovolené ve Švýcarsku jsem se dozvěděl o blížícím se Christopher Street Day (tj. pochodu LGBTQ+) ve Fuldě, jemuž jste jako generální vikář, a to nepochybně se souhlasem našeho biskupa, napsal uvítací dopis zveřejněný na internetových stránkách diecéze.

Chtěl jste tak vyjádřit své uznání „queer“ lidem. Toto slovo mi však přivodilo dvě bezesné noci. Možná víte, že anglické slovo „queer“ má také význam „nemít to v hlavě v pořádku“! Ptám se: Kdo to tady nemá v hlavě v pořádku?

Takzvané „pride parade“ jsou příznakem morálně nevázané společnosti, která překročila hranice slušnosti a morálky, jsou pestrou přehlídkou perverzí, oslavou nevkusných obscénností a spektáklem ztráty smyslu pro stud. To vše pod heslem „svobodné lásky pro všechny“!

Pokud vítáte „pride parade“, pak byste jako doktor teologie měl při slově „pride“ zbystřit. „Pride“ („hrdost“, ale také „pýcha“) stojí na počátku dějin lidstva jako spouštěč pohromy, kterou nazýváme hříchem, protože člověk se v pýše a domýšlivosti postavil proti Bohu a zpřetrhal přátelství s Bohem. První „pride parade“, jak známo, bylo vyhnání člověka z ráje. V protikladu k tomuto „exodu“ stojí druhý exodus, v jehož čele stál Ježíš jako nový Mojžíš (srov. řecký původní text Lk 9,31).

Ježíš nikdy nepřisuzoval hřích „systémovým příčinám“, nýbrž zneužívání svobody a neposlušnosti Božím přikázáním. Považuji za tragický, ale zároveň výmluvný paradox, že vedení našeho biskupství se po zveřejnění studie o zneužívání, která mimochodem nepřinesla nic nového, projevilo „zděšení“ a „hlubokou bolest“, ale zároveň vítá a schvaluje věci, které právě toto zneužívání způsobují a podporují, totiž morální úpadek naší společnosti! Chcete tedy vyhánět ďábla Belzebubem?

V první kapitole Písma svatého (Gn 1,27) je již jasně uvedena základní pravda týkající se podstaty člověka: „Bůh stvořil člověka jako muže a ženu“ („mužského a ženského pohlaví“), ale ne „m/w/d“ (tj. männlich/weiblich/divers; čili mužské/ženské/jiné), jak uvádí naše církev ve všech svých nabídkách volných pracovních míst, když se podřizuje státním předpisům a takzvaným „poznatkům humanitních věd“. Rozdílnost pohlaví jako předpoklad jednoty a plodnosti je podstatnou součástí Božího obrazu člověka! Mají nám snad moderní „humanitní vědy“ vysvětlovat řád stvoření, který je v přímém rozporu s božským zjevením?

Přesně dva dny po smrti papeže Františka uznali Německá biskupská konference a tzv. ZdK (Zentralkomitee der deutschen Katholiken; Ústřední výbor německých katolíků) sedisvakanci za vhodný okamžik k vydání „Příručky pro duchovní k požehnání pro milující se páry“. To svědčí, abychom použili slov (katolického novináře) Petera Winnemöllera, „o nedostatku taktu, neúctě, ba dokonce o nestoudné drzosti“. Osobně pro to nemám jiných slov.

Jsem opravdu hluboce otřesen tím, že „moje“ katolická Církev v této zemi, které sloužím již šedesát jedna let, klesla na takovou úroveň, že ani naši biskupové už nerozlišují mezi sexuální, erotickou, přátelskou a božskou láskou (sexus, eros, philia, agape), ale bez rozdílu schvalují a žehnají všemu, co je pojmem „láska“ označováno!

Ještě jednou se ptám: Čím se liší církev ve Fuldě od světské společnosti?

Ježíš kdysi poslal své učedníky s příkazem „posílám vás jako ovce mezi vlky“ (Mt 10,16). Většina (!) našich pastýřů, kteří se bojí veřejného mínění více než smrti zastřelením, vykládá Ježíšova slova, jakoby to byla výzva, aby vyli spolu s vlky. Převzali slogany, které se odvolávají na nové vědecké poznatky a prosazují různorodost, která není ničím jiným než svévolí. Sv. Hildegarda z Bingenu popisuje tento nesprávný postoj slovy: „Člověk je vzpurník, trhá Stvořitele na jeho četná stvoření!“ Tato tolik opěvovaná různorodost má svůj původ v rozvratu hříchu, tedy v neposlušnosti člověka, který staví proti Božímu stvoření své vlastní protistvoření.

Teologové v této souvislosti zdůvodňují všude propagovanou různorodost slovy papeže Benedikta: „Existuje tolik cest k Bohu, kolik je lidí na zemi!“ Velký teologický papež tím však chtěl říci, že Bůh má pro každého člověka svůj vlastní a zvláštní plán, během něhož ho chce doprovázet a jemuž chce požehnat. Bůh však nepožehná lidem za jejich svéhlavé životní plány! Zde vstupuje do hry poslušnost člověka vůči Bohu v pojetí, které už Církev téměř nehlásá.

Z toho vyplývá další dilema: většina našich biskupů již nezná rozdíl mezi požehnáním a prokletím! Známý irský autor C. S. Lewis ve své knize Velký rozvod vyjádřil památnou myšlenku: „Na konci budou před Bohem stát pouze dvě skupiny lidí: ti, kteří řeknou Bohu: „Buď vůle tvá“, a ti, kterým Bůh řekne: „Buď vůle tvá“.“ Do první skupiny patří požehnaní: „Pojďte, požehnaní mého Otce…!“ (Mt 25,34). Do druhé skupiny patří zavržení, jejichž životní plán Bůh sice dopouští, ale „neschvaluje“, ani mu „nežehná“! Ti, kteří si zvolili vlastní cestu, jdou do zatracení. Každý, kdo trochu zná rozlišování duchů, okamžitě pozná, že „pomocná ruka“ biskupů není požehnáním, ale prokletím.

Proto se vás ptám: Může Církev „s úctou přijímat“ nebo žehnat lidskému rozhodnutí, které je jednoznačně namířeno proti Bohu a jeho stvořitelskému řádu?

Když alkoholik prosí o požehnání, chce být osvobozen od své závislosti, ale nechce, aby se žehnalo jeho alkoholismu! Když ale homosexuální pár žádá Církev o požehnání, aby byl potvrzen ve svém způsobu života, musí Církev toto požehnání odmítnout! Církev, která se podbízí duchu doby, nakonec nikdo nebere vážně. Kdo se zde odvolává na Fiducia supplicans nebo tvrdí, že Bible neobsahuje žádná varovná slova ohledně „homosexuality“, ten vykládá Boží slovo ideologicky a vytváří si tím vlastní učení.

Nezachránil by si Jan Křtitel svůj život, kdyby požehnal druhému sňatku krále Heroda? Nezachránil by si vzdělaný humanista a lord kancléř Thomas More svůj život, kdyby schválil šest manželských zrad svého krále Jindřicha VIII.? Byli všichni tito mučedníci Církve šílení nebo dokonce nevzdělaní?

A my, kněží Fuldské diecéze, máme žehnat cizoložství a nezřízeným vztahům lidí tváří v tvář tolika věrným křesťanům (vzpomeňte také na mučedníky z Ugandy!), kteří obětovali svůj život za Boží řád a nerozlučitelnost manželství? Nezesměšňujeme jejich krvavé svědectví, když jdeme v čele pochodu nespoutaného šílenství?

V nedávno zveřejněné tiskové zprávě našeho biskupství čtu: „… Nabídky pro lidi všech pohlaví se stále více prosazují v celé diecézi. Duchovní jsou tak k dispozici pro požehnání párům, které nejsou církevně sezdány. KHG (Katolické studentské sdružení) Marburg a KjG (Sdružení katolické mládeže) Fulda nabízejí queer-katolické bohoslužby…“

To je tedy moderní křesťanská práce s mládeží! … A vy se pak ještě ptáte, proč je fuldský kněžský seminář prázdný?

Mohu vám odpovědět: mladí lidé s ideály si už nikdy ve Fuldě nezvolí kněžskou službu, protože už nedokážou rozpoznat, čím se skutečně vyznačuje. Vážně si myslíte, že nedostatek kněží je způsoben nedostatkem „Work-Life-Balance“ (biskup Gerber) (tj. rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem) v kněžském denním režimu? I tento anglicismus je převzat ze světského jazyka. Pokud ano, pak je to spíše zapříčiněno nedostatkem rovnováhy mezi pěstovaným přátelstvím s Bohem a každodenní prací (Work-Prayer-Balance).

Proto se znovu ptám: Čím se liší fuldská církev od světské společnosti?

Dnes bych se nejraději na těch několik zbývajících věřících obrátil s výzvou: „Národy, slyšte znamení!“ („Völker, hört die Signale“ ‒ citát z německé verze Internacionály). Příznaky mravního úpadku církve naší diecéze jsou nezaměnitelné a nepopiratelné. Na svátek sv. Bonifáce je na náměstí před katedrálou mezi delegacemi s praporci nesena duhová vlajka, a to bez jakýchkoliv námitek. Chrám, kde je pohřben otec naší víry, sv. Bonifác, slouží téměř výhradně jako užitečná kulisa pro hlučné a nekulturní koncerty na katedrálním náměstí; slavení Eucharistie je mnohdy pouze stafáží pro představení a lacinou zábavu, které se setkávají s hlasitým potleskem.

Napsal jsem dopis jednomu kolegovi knězi, který během karnevalu pronesl na bohoslužbě v kostýmech místo kázání nízkou a primitivní řeč: „Vaše prohlášení bylo hříchem!“ V otevřené neposlušnosti vůči papeži všechny německé diecéze slaví „Den Junie“ (kterou feministky vydávají za apoštolku) a dožadují se „dlouho očekávaného“ kněžského svěcení žen. Děti nevěřících rodičů jsou křtěny, i když se ví, že to v budoucnu skončí odchodem z Církve. V povrchních kázáních se stále zmiňuje jméno Boží, ale téměř výhradně v souvislosti s lepším lidským soužitím a obývanou Zemí. Nebe už není otevřené!

Sv. Mikuláše z Flüe, jehož jsem se zmínil na začátku, jednou oslovil mladý muž, který chtěl zasvětit svůj život službě Bohu, a požádal ho o radu. Slavný poustevník odpověděl: „Chceš-li sloužit Bohu, nemáš se na nikoho ohlížet…“ Myslel tím: „Nepřizpůsobuj se tomuto světu! Nehledej potlesk davu a nestarej se o mínění veřejnosti! Odvážně kráčej po cestě, kterou pro tebe připravil Bůh!“

Můj závěr: Už nechci být knězem v této diecézi! V budoucnu se již nebudu nazývat „knězem Fuldské diecéze“, ale spíše „knězem římskokatolické Církve“, protože úřad sv. Petra, jenž má sídlo v Římě, považuji za záruku Církve, na kterou se stále vztahuje Ježíšův příslib: Brány pekelné ji nepřemohou. Toto už není církvi ve Fuldě zaručeno.

Kopie tohoto dopisu byla zaslána biskupovi Gerberovi, pomocnému biskupovi Diezovi a všem děkanům.

PDF (formát pre tlač)