Pozapomenutý anglický nekonvertita, o němž psal celý svět

Martin R. Čejka
22. apríla 2025   Cirkev História Spoločnosť   CZ, Komentár

Anglie vydala novověkému světu řadu výrazných katolických konvertitů, kteří ovlivnili Církev i lidstvo, ať už to byli například duchovní jako John Henry Newman, Frederick William Faber, Robert Hugh Benson nebo Ronald Arbuthnott Knox, nebo literáti, za něž jmenujme alespoň Gilberta Keitha Chestertona, Evelyna Waugha a Grahama Greena, případně myslitelé jako Edward Ingram Watkin, Maurice Baring či Christopher Henry Dawson.

Kromě zmíněných konvertitů zde ovšem byli i katolíci „od narození“, či přesněji „od křtu“ v nejútlejším věku. Na některé se už trochu pozapomnělo, ačkoliv například o smrti jednoho z nich psal ve své době, tedy v roce 1922, celý světový tisk. Jednalo se o anglického jezuitu Bernarda Vaughana.

Narodil se 20. srpna 1847 v hrabství Herefordshire. Pocházel ze starého „rekusantského“ rodu Vaughanů z Courtfieldu. Jeho předci odmítali přijmout anglikánské novoty a zůstali věrni katolické víře a Apoštolskému stolci po celou dobu pronásledování. Byli pro svou víru stíháni vězením, nejrůznějšími pokutami i dvojím pozemkovým zdaněním. Během občanské války se postavili na stranu Karla I. a málem přišli na mizinu. Po stuartovském povstání v roce 1715 odmítl John Vaughan z Courtfieldu složit přísahu věrnosti hannoverskému rodu a později jeho jméno najdeme na seznamu „odsouzených papeženeckých rekuzantů“. Když se jakobitský pretendent Karel Eduard Stuart postavil v roce 1745 do čela povstání, dva z Vaughanů bojovali po jeho boku u Cullodenu. Oba stihlo vyhnanství, kde se dali do služeb španělského krále. Synovi staršího z nich bylo dovoleno vrátit se do Anglie a znovu se ujmout rodinných statků v Courtfieldu.

Bernardova matka Louisa Elizabeth pocházela ze zámožné protestantské rodiny Rollsů, ale už v mládí na ni zapůsobila katolická Církev svou péčí o chudé a životy světců. Krátce před svým sňatkem s podplukovníkem Johnem Francisem Vaughanen, čili Bernardovým otcem, přijala navzdory odporu svého okolí katolickou vírou. Nejednalo se z její strany o pouhý společenský krok, o čemž svědčí celý její následující život. „Eliza“ proslula svou zbožností, stala se členkou mariánské družiny a každý den trávila hodinu modlitbou před nejsvětější svátostí, kde prosila Boha, aby mu její děti věrně sloužily. Nakonec si vydobyla titul „matka povolání“, neboť pět jejích dcer si zvolilo zasvěcený život a šest synů kněžskou cestu.

Viděno hierarchicky, nejvýše to dotáhl Bernardův bratr Herbert Alfred, a to až na westminsterského arcibiskupa a kardinála. Roger William vstoupil k benediktinům a později byl jmenován arcibiskupem v australském Sydney. Nejmladší ze sourozenců, John Stephen, se stal pomocným biskupem salfordské diecéze.

Bernard studoval na jezuitské škole Stonyhurst poblíž města Clitheroe v hrabství Lancashire a rozhodl se vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova po vzoru svého strýce P. Richarda Vaughana. Po vysvěcení na kněze působil nejprve v silně dělnickém Manchesteru v kostele Nejsvětějšího Jména Ježíšova, jehož se stal později rektorem. V roce 1901 zamířil do Londýna, či slovy sv. Pia X. „seslala jej do Londýna sama Prozřetelnost, aby ho občerstvila“, kde pokračoval v apoštolské práci pro dělníky a nejchudší. Právě chudinský East End představoval jeho „základnu“.

Neopomíjel však ani nablýskaný West End, plný luxusních obchodů a zábavních podniků. Právě v Mayfair vyhlásil roku 1906 v kostele Neposkvrněného Početí řadu svých slavných kázání, ve kterých tepal zlatou mládež, kavárenské povaleče, nafintěné slečinky, bezduché měšťáky, kult sportu atd., která následně knižně vyšla pod názvem The Sins of Society („Hříchy společnosti“, lze také chápat jako „Hříchy lepší společnosti“). Zakrátko dokonce vznikla v „lepší společnosti“ i jakási „móda“ vyslechnout si kázání P. Bernarda Vaughana. Někteří tak jistě činili z pouhé zvědavosti či pro pobavení, ale nescházeli tací, kteří hledali odpovědi na své otázky, neboť jejich srdce ani pod posledními modely šatů a nánosy make-upu nenacházelo klidu.

Nepřehlédl ho ani James Joyse, který ve svém Odysseovi zmiňuje „šibalské oči a pepický hlas“ P. Bernarda Vaughana a popisuje návštěvu Leopolda Blooma v kostele: „Pan Bloom se ohlédl na kůr. Hrát se nebude. Škoda… Napřed měl kázání páter Bernard Vaughan. Kristus, nebo Pilát? Kristus, ale celý večer nás tím nezdržuj…“

P. Bernard si získal věhlas nejen jako kazatel, ale byl známý také svými žerty, které si tropil na účet svých bližních i ten svůj. Jednou například vstoupil do řeznictví a nahlas prohlásil: „Tady není ani kousek masa, který by se dal jíst!“ Překvapený řezník nestihl ani pořádně zareagovat, když P. Bernard dodal: „Nikdy jsem nejedl syrové maso.“ Protestantský tisk bral kupodivu podobné vtípky vážně, neboť se v něm objevovaly rozhorlené výzvy, že „tyto žerty musejí přestat. Taková jezuitská dvojsmyslnost nesmí mít místo“.

P. Bernard Vaughan SJ nekázal pouze v Londýně, ale navštívil také Kanadu, Spojené státy (včetně Aljašky), přednášel v Číně, Japonsku, Itálii a Francii. V roce 1915 byl ustanoven kaplanem pro katolické oddíly Britského expedičního sboru. Zemřel 1. listopadu 1922 ve věku pětasedmdesáti let a byl pochován na hřbitově Panny Marie v londýnském Kensal Greenu, kde odpočívají i další významné postavy nejen katolického života jako například jezuitský spolubratr Martin Cyril D’Arcy nebo dominikán Vincent McNabb. Na jeho poslední cestu ho vyprovodili nejen chudí, ale, jak zmiňuje dobový tisk, i „elita anglické aristokracie“.

Bylo by mylné vyvozovat z toho, co bylo řečeno, jakési levicové sklony P. Bernarda Vaughana. Se stejnou přísností, s níž káral „hříchy lepší společnosti“, odsuzoval i „hříchy socialismu“. Jeho přednášky na toto téma vyšly rovněž knižně, a to s názvem Socialism from the Christian Standpoint (Socialismus z křesťanského pohledu). Varoval, že socialismus i přes svou snad líbivou přitažlivost představuje nebezpečí pro náboženství, stát, svobodu jednotlivců a rodinu.

Prohlašoval: „I kdybychom předpokládali, že socialismus je pouze jakási vzdušná teorie, bez jakýchkoli praktických vyhlídek, bylo by povinností katolíků poukázat na to, že z ekonomického hlediska je vadný, z filozofického mylný a z etického špatný. Špatný v teorii, ještě horší by byl v praxi. Jako katolíci se musíme snažit přivést ze socialismu zpět ke křesťanství všechny osoby, které byly zasaženy a uchváceny jeho přesvědčivým učením. Je na nás, abychom „razili cestu“ a vedli je z pustých, bezcestných a neúrodných krajin socialismu přes „velkou propast“, doly a lesy, přes předhůří, až na viniční stráně a do úrodných údolí křesťanské ohrady, k nohám Dobrého Pastýře, Ježíše Krista, našeho Pána.“

„K nohám Dobrého Pastýře“ nechtěl P. Bernard Vaughan přivést pochopitelně pouze socialisty, ale všechny, včetně již zmíněných „kavárenských povalečů“. Neúnavně vybízel všechny, aby se obrátili ke Kristu, a nekatolíky k návratu do jeho pravého ovčince, kde je jistota spásy. Nezapomínal zdůrazňovat prvořadý význam vnitřní „reformy“, o čemž svědčí i jeho následující krátký text:

Společenská a osobní reforma

Občas se mě lidé ptají: „Co já, jako pouhý jednotlivec, mohu udělat, abych změnil společnost?“

Dovolte mi, abych v odpovědi jen krátce naznačil:

Společnost se skládá z rodin a rodiny z jednotlivců, není tedy zjevně svatou povinností každého jednotlivce, který chce vymýtit hříchy společnosti, aby nejprve vymýtil hřích u sebe? Reformuj sám sebe. Zvaž, že „síla společenství závisí na počtu spolehlivých a ctnostných jednotlivců, kteří ji tvoří“, jak nám připomíná vysoká autorita. Buď jedním z onoho „počtu“, a tím budeš skutečně pomáhat reformovat společnost, budeš jí dávat ze sebe to nejlepší, protože se budeš snažit žít co nejlépe.

Co v této souvislosti říká božský Mistr?

„Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého… To je první přikázání! Druhé pak je mu podobné: Miluj bližního svého jako sebe samého!“ Není žádné jiné přikázání „větší než tato“, upozorňuje nás Pán.

Jak dobře toto Mistrovo učení vystihují následující řádky:

„Máš svou cestu, kterou máš jít; máš svůj den, který máš prožít; máš svou potřebu, kterou máš v srdcích druhých naplnit: dělej své věci, ano, ukoj velkou žízeň světa po dalším člověku! A buď si jist: nikdo jiný za tebe nemůže udělat to, co ti určil Bůh.“

PDF (formát pre tlač)