Svobodné zednářství v papežských dokumentech (2. část)

Martin R. Čejka
29. júla 2026   Cirkev História   CZ, Encykliky

predchádzajúca časť:
Svobodné zednářství v papežských dokumentech (1. část)

***

Pius VII. (1800–1823)

Několik let poté, co se papež Pius VII. vrátil do Říma z napoleonského zajetí, vydal apoštolskou konstituci Ecclesiam a Jesu Christo (1821), v níž odsuzuje tajné revoluční spolky tzv. karbonářů („uhlířů“), kteří mají „mnoho větví a v závislosti na okolnostech různá jména, nicméně představují jednotu, a to jak s ohledem na společné cíle a názory, tak i na svoji organizaci“.

Pius VII. připomíná kroky svých předchůdců proti tajným společnostem a s politováním dodává, „že horlivost Svatého stolce nedosáhla očekávaných výsledků a tito podlí lidé se nezřekli svých záměrů, jejichž plodem jsou neštěstí, která můžeme sami pozorovat“.

O karbonářích píše:

„Předstírají, že chovají zvláštní úctu a neobyčejnou oddanost k nauce katolické Církve a osobě Spasitele Ježíše Krista, jehož se opovažují nazývat občas i velkým učitelem a mistrem svého spolku. Avšak tato sladká slovíčka jsou toliko lstí, kterou vychytralí lidé, oni vlci v rouše beránčím, používají, aby mohli snadněji ranit ty, již se nemají na pozoru.“

Pius VII. označuje za hlavní cíl „výhonku zednářstva“, tj. karbonářů, prosazení „náboženské lhostejnosti, nad níž si lze stěží cokoli zkázonosnějšího představit“.

Lev XII. (1823–1829)

Lev XII. se ve své apoštolské konstituci Quo graviora (1826) odvolává na všechny svoje předchůdce, Klementem XII. počínaje, kteří se postavili proti „nepřátelům křesťanské rodiny usilujícím zničit Kristovu Církev“ a „tajným sektám lidí kladoucím podlé úklady Kristu“.

Papež uvádí, že sám prošetřoval, jaký je „stav, počet a síla tajných sekt, přičemž jsme záhy zjistili, že jejich nestoudnost ještě vzrostla s rozmnožením jejich počtu o nové sekty“. Pozornost Lva XII. vzbudilo zejména jejich působení na univerzitách, „kde mladí lidé místo toho, aby se jim dostávalo vědění, jsou některými učiteli uváděni do zločinu všeho druhu a k němu přetvářeni. Tito učitelé je mravně kazí tajemstvími téže sekty, která by měla být nanejvýš po právu nazývána tajemstvími nepravosti.“

Lev XII. se mj. dále věnuje přísaze tajných spolků a připomíná: „Otcové lateránského sněmu s velkou moudrostí prohlásili, že „nelze nazývat přísahou, ale spíše křivopřísežnictvím vše, co se skládalo proti dobru Církve a nařízením Svatých Otců“.“

Apoštolská konstituce končí výzvou k obrácení a pokání, kterou papež doprovází projevem milosrdenství:

„Nechť se navrátí na cesty Páně, on je neodmítne, nýbrž je jako milující Otec, jenž vytouženě čeká na své marnotratné syny, s jásotem přijme. Abychom učinili vše, co je v naší moci, a usnadnili jim cestu pokání, pozastavujeme na dobu jednoho roku po ohlášení tohoto apoštolského listu v zemi, kde žijí, povinnost prozradit své spoluviníky v těchto sektách a prohlašujeme, že mohou být zbaveni církevních trestů dokonce i bez onoho prozrazení svých spoluviníků jakýmkoliv zpovědníkem, kterého potvrdí místně příslušní ordináři.“

Pius VIII. (1829–1830)

Papež Pius VIII. vydal během svého krátkého pontifikátu encykliku Traditi humiliati (1829), ve které představuje svůj „program“. Mj. také potvrzuje rozhodnutí předchozích papežů ohledně tajných společností a sám za sebe dodává:

„Chtěli bychom obrátit Vaši (biskupů) pozornost zejména na jednu nedávno vzniklou tajnou společnost, jejímž cílem je kazit mysl dospívajících na lyceích a gymnáziích. Ta usiluje skrze zpustlé učitele svádět žáky na cesty Baalovy pomocí nauk, které odporují Bohu, vědouc dobře, že smýšlení a mravy žáků jsou utvářeny vedením učitelů.

Pod jejich vlivem upadla mládež do takové politováníhodné svévole, že ztrativši zcela úctu k náboženství, odhodivši veškerý mravní řád a pohrdnuvši svatostí čisté víry, přestupuje všechny zákony duchovní i světské moci a beze studu se oddává jakémukoli zločinu, omylu a opovážlivosti; můžeme tedy spolu se Lvem Velikým vskutku prohlásit: „Jejich zákonem je lež, náboženstvím ďábel, kultem nemravnost“.“

Řehoř XVI. (1831–1846)

Řehoř XVI. činí narážku na svobodné zednářství ve své encyklice Mirari vos (1832), kde pojednává o „pominutí smyslů“, čili o liberalismu a náboženské svobodě.

Papež nejprve popisuje neutěšený stav oné doby, aby pak označil jednoho z hlavních viníků.

„Opravdu můžeme říci, že nyní přišla hodina mocností temnoty, aby jako pšenice byli tříbeni synové vyvolení. „Kvílila opravdu a splynula země… nakažená od svých obyvatel, protože přestoupili zákony, změnili právo, rozptýlili věčnou smlouvu.“ (…) Hle, plesá smělá bezbožnost, studu prázdné umění, opovážlivá nevázanost. Vše, co je svaté, tím se pohrdá: velebnost božských obřadů, mající v sobě velkou moc i velký užitek, zavrhuje se od ničemného lidu, zhanobuje a zesměšňuje. Spasitelné učení se vyvrací, bludy všeho druhu směle rozsévají. Ani zákony svatého tajemství, práva, ustanovení, sebevětší řády nejsou bezpečné před opovážlivostí tohoto lidu, mluvícího bezbožné věci. (…) Původ všech těchto velkých a častých pohrom je však třeba zvláště hledat ve skrytém působení oněch společností, které jsou stokami a kalužemi veškeré bezbožnosti, ohavnosti a všeho rouhání, jaké lze najít u kterýchkoli zavržených kacířů a bludařů.“

Pius IX. (1848–1878)

Papež Pius IX. se za svého pontifikátu několikráte vyslovil k otázce svobodného zednářství. Tento „vězeň Vatikánu“ upozorňuje na působení tajných společností hned ve své nástupní encyklice „o víře a náboženství“ Qui pluribus (1846).

„Dobře rovněž znáte, ctihodní bratři, ostatní z omylů vyplývajících ze zrůdnosti a lži, jimiž synové tohoto světa se vší bezohledností napadají katolické náboženství, božskou autoritu a zákony Církve a snaží se pošlapat práva jak světské, tak duchovní moci. K tomu směřují ničemné útoky proti Římskému stolci svatého Petra, v němž Kristus ustanovil neochvějný základ své Církve. Tomuto cíli slouží i ony tajné sekty, které vzešly z temnoty, aby zničily a zpustošily duchovní i světskou společnost, a které naši předchůdcové římští papežové svými apoštolskými listy opakovaně odsuzovali, přičemž my v plnosti své apoštolské moci prohlašujeme a nařizujeme, aby byla jejich ustanovení co nejhorlivěji zachovávána.“

Pius IX. se svobodným zednářům věnoval i v řadě svých alokucí. V alokuci Quibus quantisque ze dne 20. dubna 1849 např. prohlásil:

„… nepřátelé, aby hladce dokonali dílo zkreslení čistého a neměnného katolického učení, aby snáze oklamali druhé a vlákali je do pasti omylu, se neštítí žádných lstí a úskoků, snažíce se vzbudit dojem, jako by snad i Svatý stolec měl být spoluodpovědný za jejich šílenství a krýt je. Všichni vědí, kolik tajných společností, kolik sekt pod různými názvy založili oni šiřitelé zvrácených dogmat, směřujících k tomu, aby takto do myslí nenápadně vpašovali svoje chiméry, svoje systémy, svoje blouznivé názory, aby zkazili bezbranná srdce a otevřeli širokou cestu beztrestnosti všem podlostem. Tyto ohavné, zavrženíhodné sekty, jež jsou zhoubné nejen spáse duší, ale také dobru a míru společnosti, se vždy setkávaly s odporem a odsouzením ze strany našich předchůdců.“

V alokuci Singulari quadam ze dne 9. prosince 1854, tedy den po ohlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie, Pius IX. biskupy nabádá, aby „ze všech sil bojovali“ proti „zhoubným omylům, které pustoší katolický svět“. A dodává:

„Měli bychom vždy pociťovat lítost nad bezbožným rodem nevěřících, kteří by vyhladili náboženský kult, kdyby to jen bylo možné, mezi nimiž je nutné zmínit na prvním místě zejména členy tajných společností, svázaných vzájemně zločinnou úmluvou a nelitujících žádného hanebného prostředku, aby narušili a svrhli veškeré církevní i státní zákony. Na ně lze zajisté vztáhnout slova božského Vykupitele: „Vy máte ďábla za otce a chcete jednat podle přání svého otce“.“

Pravděpodobně neznámější alokuce Multiplices inter, věnovaná svobodným zednářům, je ze dne 25. září 1865. Ta začíná slovy:

„Ctihodní bratři, k různým intrikám a lstím, jakými se nepřátelé křesťanství osmělili útočit na Boží Církev a snažili se ji marně svrhnout a zničit, nutno bez nejmenších pochybností započítat onu zvrácenou společnost, zvanou obecně „zednářskou“, která se zpočátku skrývala v temnotách, načež vystoupila usilujíce rozvrátit jak náboženství, tak lidskou společnost.“

Pius IX. vysvětluje, proč se znovu vrací k otázce svobodného zednářství:

„Zednářská sekta, o níž je řeč, nejenže nebyla zkrocena a zastavena, naopak, rozšířila se tak dalece, že v těchto rozbouřených dobách vystupuje všude beztrestně a pozvedá hlavu směleji než kdykoli předtím. Rozhodli jsme se tedy opět o této otázce pojednat, zváživše, že si snad někteří neuvědomují ničemné záměry, jimiž jsou tyto tajné spolky vedeny, a mylně se mohou domnívat, že tento druh společnosti je neškodný, neboť má za cíl pouze pomáhat lidem v nouzi, a nepředstavuje tudíž pro Církev Boží žádné nebezpečí, jehož by se bylo třeba obávat.“

Papež vytýká vládcům „liknavost“, pokud jde o „potírání této sekty“, a stěžuje si, že ti, kteří by měli být „bdělí a plni horlivosti v tak důležité věci, jeví se lhostejnými a ospalými“.

Dále Pius IX. opět potvrzuje odsouzení a zákazy svých předchůdců, které se týkají „oné zednářské společnosti a jiných tohoto druhu, jež navzdory zdánlivé různosti vznikají se stejným cílem a osnují spiknutí, ať už otevřeně či skrytě, proti Církvi a právoplatné moci“.

Věřící mají být „ostražití a nenechat se svést klamnými slovy sektářů“, neboť ti jsou jako pověstní vlci v rouše beránčím, kteří „přicházejí vyhubit stádo“. „Nutno je tedy započíst mezi ty, s nimiž apoštol zakázal se stýkat a s nimi přebývat, a to dokonce natolik, že se nemají ani zdravit.“

Pius IX. vyjadřuje závěrem své přání:

„Nechť Bůh, jehož milosrdenství je hojné, vyslechne modlitby nás všech a učiní, aby s pomocí jeho milosti pošetilci nabyli rozumu a zbloudilí se navrátili na cestu spravedlnosti.“

Mezi dokumenty Pia IX. odsuzující myšlenky svobodného zednářství (ale nejen jeho) je třeba započítat i encykliku Quanta cura a s ní související Syllabus „hlavních omylů dnešní doby“, které vyšly na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie roku 1864 a ve kterých papež „tajné společnosti“ letmo zmiňuje.

Titulný ilustračný obrázok – fasáda domu so slobodomurárskymi symbolmi, zdroj: flickr.com

PDF (formát pre tlač)