O Fatimě, zasvěcení světa i Ruska Panně Marii a budoucích přislíbeních, 1. část

Radomír Malý
20. apríla 2026   Regnum Marianum   CZ

Nasledujúci text je prvou časťou z prednášky, ktorá odznela na púti Rytierstva Nepoškvrnenej na Cvilíne dňa 11. augusta 2012, pre uverejnenie na portáli Christianitas.sk bola ešte mierne upravená a aktualizovaná autorom

Zjevení v kontextu církevní nauky

Nejprve je třeba zařadit tento jev do kontextu církevní nauky. Fatimské zjevení patří mezi tzv. soukromá zjevení, a to je nutno odlišit od Božího zjevení. Boží zjevení, tedy to, co Bůh zjevil člověku ve Starém a Novém Zákoně, vyvrcholilo v osobě Ježíše Krista a skončilo smrtí posledního z apoštolů, tj. sv. Jana. Toto je obsahem Starého a Nového Zákona a obsahem nauky Církve. K tomuto Božímu zjevení nelze v žádném případě nic přidat, toto je jednou provždy uzavřeno. V onom Božím zjevení je obsaženo vše, co Bůh chtěl člověku sdělit pro jeho spásu. To ovšem neznamená, že po smrti posledního z apoštolů se Nebe úplně uzavřelo a že Bůh, ať už sám, nebo prostřednictvím vyvolených duší, už k člověku nepromlouvá. Právě toto jsou takzvaná soukromá zjevení.

Je nutno být na ně opatrný, podléhají úsudku Církve, protože se do nich může vloudit zlý duch, mohou zde být psychické poruchy údajných vizionářů nebo podvody, proto také Církev mnoho těchto tzv. soukromých zjevení neuznala za pravá. Ale i u těch, která pravá jsou a byla takovými uznána, je třeba vědět, že to není žádný doplněk k Božímu zjevení. Tato tzv. soukromá zjevení, pokud jsou uznána, tak jenom aktualizují Boží zjevení v té či oné konkrétní době. A zároveň upozorňují na důležitost Božího zjevení, na to, aby se člověk obrátil k Pánu Ježíši, přijal Ho do svého osobního života a byl na věky spasen.

Snad se to dá nejlépe vyjádřit slovy spisovatele Stefana Zweiga, že nezbytné věci se nikdy neříkají dost často a je třeba je zapomnětlivému lidstvu vždy znovu připomínat. Toto právě dělá Pán Bůh, když používá těchto tzv. soukromých zjevení. Církev, aby odlišila tato soukromá zjevení od vlastního Božího zjevení, nenutí katolíky, aby v nějaké soukromé zjevení věřili. To se týká i Fatimy. Kdo nevěří ve Fatimské zjevení, kdo nevěří, že se tam zjevila Panna Maria, tak tím nikterak nehřeší proti nauce Církve, nehřeší proti víře. Věřit máme jenom tomu, co je obsahem Božího zjevení. Tomu, co je obsahem soukromého zjevení, katolík věřit nemusí, ale pozor, jedná nerozumně, pokud tomu nevěří. Zvláště je tomu tak v případě Fatimy, která je podepřena velkým „slunečním zázrakem“.

Některá z těchto soukromých zjevení nalezla svoji odezvu v liturgii, např. „Zjevení Božského Srdce“ sv. Markéty Marie Alacoque, „Lurdské zjevení“, kterýžto svátek máme 11. února v liturgickém kalendáři, „Fatimské zjevení“ známe jakožto pobožnosti prvních sobot aj. Proto tedy, kdo toto popírá, sice nehřeší proti víře, ale projevuje určitou pýchu a pohrdání Magisteriem Církve, zvláště, když uvážíme, že ve Fatimě byli tři papežové, aby tam vzdali Panně Marii úctu.

Historické události, předcházející Fatimské zjevení

Teď přejdeme přímo k vlastnímu Fatimskému zjevení. Každé tzv. soukromé zjevení je zařazeno do určitého historického kontextu. Nejinak je tomu i se zjevením Fatimským. Probíhá v době, kdy pyšná nevěra se snaží ovládnout přinejmenším celou Evropu. V době od 2. poloviny 18. století, kdy proběhla Velká francouzská revoluce, která mimo jiné znamenala krvavou genocidu katolíků, kdy několik set tisíc jich bylo povražděno jenom proto, že se nechtěli vzdát své víry, tajná organizace svobodných zednářů se pokoušela nastolit všude, kde to bylo jenom možné, protikřesťanský režim a postavit katolické náboženství buďto na vedlejší kolej, a pokud se to nepodaří, tak sáhnout k tvrdým, drastickým prostředkům.

Evropa se měla dostat do kleští. V Portugalsku r. 1910 byla svržena monarchie, král Manuel II. musel uprchnout do zahraničí a země se stala republikou. Do r. 1915 zde vládl krvavý teror proti duchovenstvu (odhaduje se, že zhruba 200 duchovních osob, kněží a řeholníků bylo povražděno). Lůza byla poštvána, aby plenila kostely, kláštery a vraždila kněze. Všechny řeholní řády byly zrušeny, církevní školy zavřeny, katolický tisk zakázán, rozpuštěny církevní spolky a organizace. V čele vlád se vystřídali diktátoři Draga a Arriaga, příslušníci zednářských lóží, od roku 1915 je následoval Alfonso Costa, taktéž svobodný zednář, který byl poněkud umírněnější, za něho probíhal útisk Církve v podobě spíše administrativní, to znamená, že byly zakázány veškeré náboženské průvody a procesí, např. Boží tělo atd., Církev měla možnost pouze odsloužit liturgii a už nic jiného.

Děti z Aljustrelu u Fatimy

A právě v této atmosféře se zjevila Panna Maria třem malým pasáčkům z vesnice Aljustrel u Fatimy. Lucie měla 10 roků, Hyacinta 7 a František 6 let. Byli v příbuzeneckém poměru, Hyacinta a František byli sourozenci a Lucie jejich sestřenice, protože matky Hyacinty, Františka a Lucie byly rodnými sestrami. František a Hyacinta se jmenovali Martovi, Lucie se jmenovala Santosová. Rodiče byli majiteli ovocného sadu a měli také nějaké ovce. Šlo o typické venkovany, rolníky. Děti ještě nechodily do školy, protože portugalský zákon předepisoval povinnou školní docházku v období od 6 do 16 let. Trvala 3 roky. Dítě si docházku muselo v této době odbýt, kdy, to však záleželo na rozhodnutí rodičů. Na venkově rolníci odkládali nástup dětí do školy, protože ty byly pracovní silou v hospodářství.

U Martových i u Santosových děti pásly ovce. Hnaly je nejraději na tzv. Cova da Iria, což je dolina mezi Aljustrelem a sousední vesnicí Fatimou. Tam došlo roku 1916 ke zjevení anděla. Ten se jim ukázal celkem třikrát ještě předtím, než se jim zjevila Panna Maria. Naučil děti modlitbě „Bože obětuji Ti Tělo a Krev, Duši i Božství Našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“ Ta tedy pochází ze zjevení anděla fatimským dětem, nikoli ze zjevení Panny Marie. Bylo to o rok dřív. Anděl při posledním zjevení podal dětem svaté příjímání, Františkovi a Hyacintě dal napít z kalicha a Lucii podal Tělo Páně. Děti o tom nikomu neřekly, to až Lucie později sdělila, že zjevení anděla předcházelo vlastnímu zjevení Panny Marie.

Fatima 1917

13. května 1917, kdy Portugalsko již bylo ve válce (vstoupilo do ní r. 1916 na straně Anglie a Francie), papež Benedikt XV. vydává mírové poselství válčícím státům, kde naléhavě žádá ukončení bojů. Nikdo z politiků na jeho slova nereagoval, pouze jeden jediný, a sice rakousko-uherský císař bl. Karel Habsburský. Jak to všechno do sebe zapadá! Právě téhož roku se Panna Maria zjevuje 13. května na dubu v Cova da Iria. Tam se ukázala jako krásná paní a děti se ji ptaly, kdo je a co si žádá. Ona řekla, že přichází z Nebe a že jim řekne své jméno 13. října, pokud budou chodit poctivě na toto místo každého 13. dne v měsíci. Děti si nejprve slíbily, že budou mlčet, ale neudržely tajemství. Hyacinta o tom řekla doma první. Rodiče šli samozřejmě na faru a místní farář zaujal opatrný postoj, těžko předpokládat, že by mohl zaujmout jiný. Varoval, že může jít i o mámení zlého ducha.

13. června zjevila Panna Maria tzv. první tajemství, kdy sdělila dětem jejich životní osudy. 13. července 1917 jim ohlásila druhé a třetí tajemství. Druhému tajemství předcházela vize Pekla. Panna Maria potom řekla: „Viděli jste Peklo, do kterého se dostávají ubohé duše. Aby se zachránily, chce Bůh zavést ve světě pobožnost k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestli se udělá, co vám ukážu, budou mnohé duše zachráněny a svět se dočká míru. Válka se blíží ke konci, ale jestli lidé nepřestanou urážet Pána Boha, neuplyne dlouhá doba a začne nová válka, ještě strašnější než tato. To se stane za pontifikátu Pia XI. Když jednou v noci uvidíte neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení, a že se blíží potrestání světa za mnohé zločiny: Válka, hlad, pronásledování Církve a Svatého Otce. Aby se tomu zabránilo, chci vás poprosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír. Jestli ne, Rusko své omyly ve světě ještě rozšíří, vyvolá nové války a pronásledování Církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět. Nakonec ale bude mé Neposkvrněné Srdce triumfovat, Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí a daruji světu období míru a pokoje. Portugalsko si zachová pravou víru.“

Zároveň také Panna Maria vyzvala vizionáře, aby, když se modlí svatý růženec, přidávali vždycky na konci každého desátku ono známé „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které Tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“ Je tedy dobré vědět, že tento dovětek ve svatém růženci, který se modlíme, je tzv. „Fatimská vložka“. Bylo to přání Panny Marie. Všechno, co Panna Maria prorokovala, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka. V době Fatimského zjevení byl papežem Benedikt XV., nebyl to ještě Pius XI.

Druhá světová válka fakticky započala vstupem wehrmachtu do Rakouska, tzv. anšlusem, tedy připojením Rakouska k Německé říši, což se stalo 11. března 1938. V únoru se objevila na obloze tajemná záře, něco jako polární, ale v době, kdy žádná polární záře vůbec neměla být, kdy astronomové s ní nepočítali, navíc viditelná i tam, kde jindy viditelná nebývá. Všechno do sebe zapadá…

Panna Maria také předpověděla, že Portugalsko bude uchráněno válečných hrůz, což se také stalo, Portugalsko nebylo nacistickým Německem, ani žádnou jinou mocností obsazeno a zůstalo neutrální a svobodné.

11. srpna 1917 nařídila policie rodičům vizionářů, aby je přivedli na stanici. Velitel dos Santos, shodou okolností se jmenoval stejně jako otec vizionářky Lucie, je nařídil zavřít a s dětmi vedl výslech. To, že se zjevuje dětem Panna Maria, se rozneslo mezi lidem, což nemohla zednářská moc potřebovat. Proto chtěli po dětech, aby buď vše odvolaly a prohlásily, že si to vymyslely, nebo jim řekly všechna tři tajemství. Panna Maria je vyzvala, ať tajemství neříkají, že jim dá vědět v pravý čas, kdy je mají zveřejnit. Když děti zůstaly pevné, tak náčelník dos Santos pohrozil, že je odsoudí k smrti a vhodí do vařícího oleje. Dokonce sehráli nechutnou komedii, kdy je formálně odsoudili k smrti a řekli, že vedle už se olej vaří, nejprve odvedli Františka a potom Lucii a Hyacintu. Přesto děti zůstaly pevné a prohlásily: „Raději podstoupíme smrt, než bychom zradily Pannu Marii a Pána Ježíše.“

Toto je jeden z velmi důležitých dokladů pravosti Fatimského zjevení, neboť tam, kde jsou zjevení falešná, vizionáři nakonec zaváhají a začnou se všelijak vykrucovat, nebo dávají najevo strach. Tyto děti (František měl pouze 6 roků) však přesto byly ochotny raději zemřít, dokonce strašnou smrtí, což svědčí o jasném nadpřirozeném původu tohoto zjevení. Záměr policejní moci ovšem byl, aby děti zůstaly 13. srpna ve vězení na policejní stanici, aby ten den nedošlo ke zjevení Panny Marie. Teprve potom je pustili, ovšem děti 19. srpna Pannu Marii opět uviděly. Matka Boží jim řekla: „Ano, já vím, co se vám stalo a proto ten zázrak, který chci udělat, aby ho všichni viděli, bude menší, nebude tak velký. Chtěla jsem, aby ten zázrak byl velký, ale bude menší, protože vám bylo ublíženo.“

13. září 1917, to už bylo ve Fatimě hodně lidí, dokonce se šel podívat i generální vikář z města Leiria, což byla diecéze, pod níž Fatima spadala, někteří z přítomných viděli, jak slunce najednou jakoby spadlo dolů a zase se vzneslo. To byla předzvěst toho, co mělo následovat 13. října. Viděl to i sám generální vikář, který o tom později vydal svědectví.

13. října 1917 – slíbený zázrak

Vizionáři a jejich rodiny byli ve velmi obtížném postavení, protože zednářský tisk proti nim spustil pomlouvačnou kampaň, která byla potažmo zaměřena i proti katolické Církvi. „Je to všechno podvod a uvidíte, bude brzy odhalen. 13. října má být zázrak, ale k žádnému nedojde. Uvidíte, přijďte tam.“ Tak psaly všechny listy, katolický tisk nebyl tenkrát povolen, veškerá média v Portugalsku byla pod vlivem svobodných zednářů a ti všichni mluvili o podvodu. Udělali věci samé, byť nechtěně, dobrou službu, protože vyzvali i nevěřící obyvatelstvo, aby tam šlo: „Poznáte, jaké to bude fiasko.“ Vizionáři i jejich rodiče měli strach. Co když k žádnému zázraku nedojde? Potom budeme souzeni pro podvod a vydáme se na posměch nejen celé vesnici, ale i celému Portugalsku. Proto tam šly děti 13. října s velkým napětím. Zrovna lilo jako z konve, ale ze všech stran přijížděly obrovské davy, takže se tam nakonec sjelo 70 až 100-tisíc lidí.

K zázraku skutečně došlo, Panna Maria se zjevila opět tradičně na dubu a řekla Lucii, ať vyzve všechny, aby si stáhli deštníky. Rozestoupilo se náhle nebe, mraky šly od sebe a všichni uviděli slunce. To se nejprve začalo otáčet kolem své osy a vystřelovalo paprsky různých barev. Potom najednou začalo padat dolů, napřed pomalu, potom prudce, takže lidé se lekli. Všichni to viděli, i ti nevěřící. Bylo tam mnoho obrácení, i ateisté, kteří se celý život rouhali Pánu Bohu, najednou začali volat: „Pane, smiluj se nade mnou, smiluj se.“ Mysleli si, že přichází konec světa.

Poté nastoupil další zázrak, o kterém se příliš nemluví. Ti lidé, kteří tam šli, byli promočení deštěm. Najednou bezprostředně po tom, co se slunce vrátilo na oblohu, ucítili, že jejich oděv je úplně suchý, jako by vůbec nepršelo.

Nakonec musel zednářský tisk kapitulovat. I ten největší a nejrozšířenější deník O Século, který byl naprosto nevybíravý ve štvanicích proti katolíkům, najednou začal psát objektivně, že zde došlo skutečně k nevysvětlitelnému jevu a popsal celý ten sluneční zázrak tak, jak proběhl, protože redaktoři tohoto deníku, kteří tam byli přítomni, viděli totéž, co ostatní.

Americký spisovatel John Haffert v roce 1960 si dal tu práci a navštívil většinu tehdy ještě žijících svědků fatimského zázraku. Ještě jich žily stovky a všichni vypovídali úplně přesně totéž. I ti, kteří byli nevěřící, i ti, kteří se neobrátili. Bylo tam mnoho lidí, kteří viděli zázrak, a přesto se nestali katolíky. Pán Ježíš řekl: „… i kdyby někdo z mrtvých vstal, tak neuvěří…“ Kdo uvěřit nechce, kdo má bytostný zájem neuvěřit, tomu nepomůže, i kdyby viděl stovky zázraků. Tak i ti redaktoři, kteří nakonec museli psát, jak to skutečně bylo, se ve své většině neobrátili, zůstali nadále nevěřícími a znovu později ve svých článcích proti katolické Církvi a katolíkům štvali. Nicméně, kdo se na to objektivně podívá a v hlavě si vše náležitě srovná zdravým rozumem, musí nutně uznat, že tady k zázraku došlo. Tento sluneční zázrak nemá v minulosti obdoby a navíc byl zdokumentován, protože se jej podařilo celé řadě lidí, kteří tam měli fotoaparáty, vyfotit. Existovalo kolem 1000 snímků, ovšem za zednářského režimu bylo skoro všechno zničeno. Dodnes existuje pouhých 13 snímků tohoto slunečního zázraku.

Později se objevily pokusy interpretovat to přirozeně, že prý došlo k nějaké písečné bouři v severní Africe, která je nedaleko od Portugalska, a že vítr zavál písek až tam a to prý vytvořilo takovýto jev, kdy se zdálo v té písečné bouři, že jde o padající slunce. Jenže pokud by to bylo pravdou, tak by se tam musela nalézt zrnka písku, jenže nic takového se tam nenašlo. Nikdo neoddiskutuje, že se jednalo opravdu o zázrak, o mimořádný, lidsky nevysvětlitelný úkaz. A když to dáme do souvislosti s výzvami Panny Marie k obrácení, k pokání, tak je to jednoznačným potvrzením naší katolické víry a toho, že náboženství, ve kterém jsme byli vychováni, nebo které jsme přijali, je náboženstvím pravdivým a pravým.

Další osud vizionářů

Jaký byl další osud, jednak vizionářů, druhak fatimského zjevení? František a Hyacinta, jak jim Panna Maria předpověděla, brzy na to zemřeli v letech 1919 a 1920, a sice na španělskou chřipku. Panna Maria se Hyacintě ještě na smrtelném loži v lisabonské nemocnici zjevila a vzkázala ji, ať řekne lidem prostřednictvím zdravotní sestry, že přijde móda, která bude urážet Pána Boha. Tato móda přišla v 60. a následujících letech, jak velmi dobře víme. Lucie, poté co vychodila školu, vstoupila do kláštera, nejprve do řádu sv. Doroty. Protože v Portugalsku nesměly žádné řeholní řády působit, odjela do španělského příhraničního města Tui, kde si odbyla noviciát. Teprve za španělské občanské války se po třech letech vrátila zpět do Portugalska. Poté opět byla v Tui a až v roce 1939, to už byly v Portugalsku řeholní řády obnoveny, se rozhodla změnit řeholi a stala se karmelitánkou v klášteře v Coimbře, což není příliš daleko od Fatimy. 

Zednáři krátce po tomto zjevení se pokusili zničit vše, co by tuto událost připomínalo. Nejprve se pokusili skácet dub, na kterém se Panna Maria zjevila, jenže omylem vykáceli jiný. Nepodařilo se jim zničit ten pravý. Když věřící na tom místě vystavěli kapličku, tak se ji pokusili několikrát vyhodit do povětří. V roce 1922 se jim to konečně povedlo. Jenže nezabránili tomu, aby Církev nezahájila oficiální vyšetřování tohoto zázraku, což skončilo r. 1933 oficiálním uznáním fatimského zjevení jakožto autentického a pravého. V Portugalsku mezitím došlo k obratu. Jestliže premiér Costa, který byl předsedou vlády v době fatimského zjevení, se holedbal tím, že Lisabon, hlavní město Portugalska, bude prvním ateistickým hlavním městem Evropy, tak jeho sen se nesplnil, protože v roce 1926 generál Oscar Carmona provedl vojenský převrat a o dva roky později povolává portugalská vláda do čela státu praktikujícího katolíka, universitního profesora dr. Antonia Salazara, který Portugalsko nejen po ekonomické a kulturní stránce úžasně povznesl, ale navrátil katolické Církvi její náležité místo v životě země. Toto mu odpůrci Církve nikdy nezapomněli, proto byl Salazar pomlouván jako fašista a krvavý diktátor atd., přičemž historickým faktem je, že za doby jeho vlády (zemřel v roce 1968) nebyl vynesen ani jeden rozsudek smrti, a to nejen vůči politickým delikventům, ale ani vůči kriminálním. Toto vyvrací všechny lži o premiéru Portugalska A. Salazarovi jako fašistovi a o jeho režimu jako údajné vládě temna.

Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie

Panna Maria ovšem žádala, aby Rusko bylo zasvěceno jejímu Neposkvrněnému Srdci, a to už ve svém druhém tajemství. Jenže ona se zjevovala i potom několikrát sestře Lucii a v roce 1927 ji vyzvala, aby druhé tajemství sepsala, poradila se se svým zpovědníkem a zveřejnila je. Ona to učinila, ovšem zpovědník se bál toto zveřejnit, proto je nechal zapečetěné a až teprve v roce 1941 to bylo publikováno. Zároveň sestra Lucie v roce 1937 píše dopis papeži Piovi XI., kde jej prosí o zasvěcení Ruska a světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Pius XI. měl tenkrát jiné starosti, protože v Německu byl už u moci Hitler, který pronásledoval katolickou Církev, a rozpínavost nacismu představovala nebezpečí pro křesťanství v celé Evropě, na východě v Sovětském svazu byl zase stejným nebezpečím ruský bolševismus. Takže se čekalo až na jeho nástupce, Pius XI. v roce 1939 umírá.

Lucie adresuje přání Panny Marie Piovi XII. Ten 31. října 1942 tomuto požadavku vyhověl, ovšem z politických důvodů a hlavně proto, aby to nebylo v době války mylně interpretováno, nejmenoval ve svém zasvěcení Rusko. Provedl zasvěcení celého světa. Panna Maria potom řekla Lucii, že si žádá, aby Rusko bylo vysloveně jmenováno, a aby to Svatý Otec udělal v jednotě s biskupy celého světa. Nicméně se vyjádřila uznale k tomu, že papež Pius XII. měl odvahu splnit aspoň část jejího přání a řekla Lucii, že druhá světová válka, nejstrašnější v dějinách, brzy skončí. A skutečně to tenkrát vzalo rychlý obrat, protože Němci prohráli v severní Africe u Tobruku a El Almeinu, to bylo krátce po tomto zasvěcení. Potom na začátku roku 1943 proběhla bitva u Stalingradu, pak už to šlo velmi rychle, nacistické Německo spělo vstříc své porážce. Je náhodou, že se vše stalo právě po tomto zasvěcení?

Po válce Panna Maria prostřednictvím sestry Lucie obnovila své naléhání, aby Svatý Otec provedl zasvěcení Ruska jejímu Neposkvrněnému Srdci v jednotě s biskupy a aby Rusko bylo výslovně jmenováno. Papež Pius XII. to skutečně udělal, a sice roku 1952 v bule, která se jmenuje: „Sacro Vergente“. Rusko zde bylo výslovně jmenováno. Bylo to v červenci roku 1952 a je zvláštní, že krátce na to, v březnu r. 1953 umírá v Sovětském svazu krvavý diktátor Josef Vissarionovič Stalin. Dnes vychází najevo na základě toho, co bylo zveřejněno ze sovětských tajných archivů, že Stalin připravoval právě na rok 1953 vojenské napadení západní Evropy, čili se chystala třetí světová válka. Pán Bůh mu to ovšem zatrhl, Stalin zemřel a jeho nástupci Malenkov, Bulganin a Chruščov už neměli odvahu tento plán realizovat. Ale Stalin ve spolupráci s generály měl opravdu tento plán, o čemž dokumenty z tajných sovětských archivů jednoznačně svědčí. Stalin se připravoval na moment náhlého vpádu do tehdejšího západního Německa a postupně do Francie. Měl to být šok pro tehdejší tzv. svobodný svět, ze kterého se neměl vzpamatovat. Výsledkem by bylo buďto ovládnutí celé Evropy, potažmo celého světa komunismem, nebo třetí světová válka. Důsledek toho, že papež Pius XII. poslechl naléhání Panny Marie a zasvěcení provedl, byl, že k této třetí světové válce nedošlo, ani se nestalo, že komunismus ovládl celý svět.

Panna Maria ovšem žádala, aby zasvěcení bylo provedeno v jednotě s biskupy celého světa, tzn., aby biskupové alespoň ve své většině se shromáždili v Římě a aby tam bylo zasvěcení tímto aktem provedeno. K tomu už nedošlo, Pius XII. v roce 1958 umírá, Lucie podle pokynů Panny Marie odevzdala roku 1957 třetí tajemství do Vatikánu s tím, že to má být otevřeno v roce 1960. Papež Jan XXIII. však řekl, že toto je věc až jeho nástupce. Sám si byl vědom také svého vysokého věku. Pak se nedělo nic. Na II. vatikánském koncilu polští biskupové v čele s kardinálem Stefanem Wyszyńským (členem polského episkopátu byl tehdy i mladý krakovský arcibiskup Karol Wojtyla) požadovali, aby právě tady bylo provedeno ono zasvěcení, které si Panna Maria přeje. Jenže to nebylo splněno, protože biskupové ze západních zemí se svými poradci se obávali, že by to narušilo linii ekumenismu a že by se především západní protestanté na to dívali negativně, takže to odmítli.

Pak se delší dobu o Fatimě mlčelo, až na to, že papež Pavel VI. v roce 1967 ji navštívil. Potom nastoupil Jan Pavel II. a 13. května 1981 na něj došlo k atentátu, z něhož vyvázl, dá se říci, skutečně zázrakem. Sám to připisuje Panně Marii a dává to do souvislosti s Fatimským zjevením.

PDF (formát pre tlač)