Mírně „kabalistický“ výklad amerického Nadčlověka, jehož skutečné jméno zní Kal-el

18. marca 2024   Spoločnosť   CZ, Komentár

Hrdinové doprovázejí lidstvo od nepaměti. Původní slovo héros znamenalo doslova „ochránce“ nebo „obránce“. Můžeme říci, že nás chrání nejen před vnějším nebezpečím, ale svým vzorem i před osobním zakrněním. Jejich příklad je nezřídka zdrojem naděje, že lze vzdorovat nástrahám a přemáhat příšery.

O jednu minutu déle…

„Jsme omezení tvorové s naprosto omezenými schopnostmi, které jsou dány naším uspořádáním duše-těla, ať už jde o možnosti našeho konání nebo výdrž. Myslím, že o morálním selhání lze hovořit pouze tehdy, když úsilí nebo vytrvalost člověka nesměřují k jeho hranicím, a s tím jak se této hranici přibližujeme, se snižuje naše vina,“ napsal v jednom ze svých dopisů John Ronald Reuel Tolkien. Hrdinové pak tyto hranice překračují, jak to svého času vtipně vyjádřil básník Novalis, když prohlásil, že „hrdina je ten, kdo dokáže vydržet o minutu déle“.

Už naši prapředkové si bezpochyby v jeskyni u ohně vyprávěli příběhy o hrdinech, kteří jednou dobře mířenou ranou mezi oči skolili šavlozubého tygra. S uplývajícím časem díky lidské fantazii možná zmíněný prahrdina ještě potvoru chytil za ocas a rozpustile s ním zamával nad hlavou. Pravěcí dědové uchovávali jeho památku a předávali ji za dlouhých večerů pravěkým vnoučatům, která pak pociťovala hrdost na svého předka i kmen.

S hrdiny se setkáváme nejen ve všech kulturách, rasách a národech, ale častokrát tvoří součást našich vlastních životů. Představitelé generace X jistě se špatně skrývaným dojetím zavzpomínají na ušlechtilého Winnetoua a jeho pokrevního bratra Old Shatterhanda nebo na uhrančivého Sandokana, který se nechá zašít do pytle a hodit do mořských hlubin, případně ve skoku rozpárá břicho kolemjdoucí šelmy.

Také nejrůznější ideologie vnucovaly a dodnes vnucují své „hrdiny“ společnosti, stačí zmínit uvědomělého Horsta Wessela a ještě uvědomělejšího Pavlíka Morozova. Dnes štafetu přebraly pokrokové hvězdy a hvězdičky šoubyzu a sociálních sítí, jejichž um se častokrát omezuje na střídání postelí, vrtění zadkem a opakování politicky korektních frází. Ale nemalým zástupům to očividně stačí… V normálním, klasickém pojetí musel ovšem hrdina splňovat několik základních kritérií: vykazovat se neprůměrnou statečností, sebeobětavostí, určitou mravní integritou, odhodlaností a připraveností chránit druhé a pomáhat jim.

Na začátku dvacátého století se začínají objevovat maskovaní hrdinové, kteří navenek vedou nezáživný život, ale ve volných chvílích, povětšinou po večerech a v noci, se oddávají heroickým kouskům. První takovou postavou byl zarytý odpůrce Francouzské revoluce Červený bedrník z knih baronky Orczyové. Po něm následoval další reakcionář Zorro, který se už narodil v USA. Potom se objevovali další a další, a jelikož v Americe musí být všechno „super“, tak i tito hrdinové byli super, čili nadhrdinové. Etymologicky to sice nedává příliš smysl, ale marketingově se to vyplatilo.

Příchod spořádaného Nadčlověka

A když přišel On, už nic nebylo tak jako dříve. V USA zrovna vrcholila velká hospodářská krize, v zaslíbené zemi krachovala jedna banka za druhou, nezaměstnanost dosahovala dvacet pět procent a prezident Franklin D. Roosevelt vyhlašoval svůj Nový úděl… V tom okamžiku přilétá z vědcům neznámé planety Krypton Kal-el, později občanským jménem Clark Kent vulgo Superman, Nadčlověk!

V této souvislosti můžeme bez ostychu prohlásit, že za všechno mohou Židé. Superman se vylíhl v hlavách Jerryho Siegela (scénář) a Joea Shustera (kresba), přičemž oba pocházeli z rodin židovských imigrantů (Segalovič a Šusterovič). Ačkoliv se poprvé objevil 1933, tak věhlasu se mu dostalo až roku 1938, kdy začal vycházet v sériích Action Comics nakladatelství Detective Comics. Detective Comics, později jen DC, byl podnik dalších židovských přistěhovalců Harryho Donenfelda a Jacka Liebowitze (Lebovitz).

Nelze přehlédnout, že se v příběhu Supermana odráží původ jeho tvůrců. Když rodiče Jor-el a Lara zachrání svého syna před strašným osudem, tedy zánikem planety Krypton, tím, že jej vloží do vesmírné lodi, respektive loďky, a vyšlou na Zemi, hned na mysli vytane první událost ze života malého Mojžíše. Ostatně i Mojžíš byl přijat a vychováván v cizí kultuře. Postupem času se pak z Kal-ela stává nejvýznamnější představitel vyvoleného národa, tedy Američanů. (Siegel později vzpomínal, že vzorem pro Supermana byl také Samson a pověstný pražský Golem.)

Někteří povolují uzdu fantazie a spatřují židovský vliv už v samotném pseudonymu Superman (po vzoru Goldman, Friedman, Berman atp.), ale to není příliš přesvědčivé. Daleko zajímavější je rozbor jeho původního jména a jména jeho biologického otce. „El“ je starým semitským označením pro „Boha“. Použití slova „el“ při jménu lze číst jako „bůh učiní“. Jeden z etymologických výkladů jména Jor-el vychází z kořene jara(h) („házet“, „střílet“) a v případě Kal-el z kořene kalal („učinit dokonalým“, „vyplnit“). Je to vlastně podobné jako u jmen andělů (Gabri-el, Micha-el atp.). Suma sumárum: otcovo jméno by pak znamenalo „Bůh hodí“ a synovo „Bůh učiní dokonalým“. Rabín Simon Weinstein zas Kal-el interpretuje jako qol-el („hlas Boha“), což by naznačovalo prorockou roli Supermana.

Ačkoliv Kal-elovi pozemští rodiče vychovávali svého adoptivního syna v křesťanské víře (podle všeho v rámci nějaké protestantské sekty), on sám větší známky zbožnosti nebo příslušnosti k nějakému náboženství neprojevuje. V pozdějších dílech pak vystupuje jako moderní, hlubokomyslný něčista, když třeba prohlašuje: „Už jsem toho viděl tolik, abych v „něco“ nevěřil… Ale „něco“ není všechno.“

Přesto v Supermanovi můžeme najít i křesťanské motivy, které ovšem vyznívají spíše rouhavě. Kal-el přichází z „nebes“, vyrůstá v malém městečku Smallville, kde ho vychovávají prostí rodiče. Později dokonce umírá a vstane z mrtvých, respektive je vzkříšen. Snad nejvýrazněji je Superman stylizován na „Krista“ ve stejnojmenném filmu z roku 1978, ve kterém přílet Kal-elovy vesmírné lodičky připomíná betlémskou hvězdu a Jor-el svěřuje svému synu mesiášské poslání, aby vedl lidstvo do zářné budoucnosti.

Ačkoliv pseudonym Superman ihned vyvolá reminiscenci na Nietzscheho „nadčlověka“, tak jeho americké vydání nepředstavuje aristokraticky povýšeného anarchu, který se sarkastickým úšklebkem a nihilismem v srdci hledí do tváře pustého všehomíra. Kal-el je příkladem vzorného přistěhovalce. Přijímá americkou kulturu za svou a stává se ideálním občanem, který dbá o dobro své adoptivní vlasti. Jako nemalá část imigrantů do zaslíbené země mění na začátku nového života své jméno.

Jeho občanská angažovanost se neprojevuje jen nadlidskými kousky, kdy bojuje s mimozemskými i pozemskými (super)zloduchy v podobě mutantů nebo nacistů, ale také jeho civilním povoláním. Jako nesmělý novinář Clark Kent je představitelem tzv. svobodného tisku, tedy symbolu americké demokracie, který střeží jedinečné výdobytky nového světa a vyvoleného lidu.

Později Superman „goes woke“, zbavuje se zpátečnických stereotypů, stává se bisexuálem a bojuje proti klimatickým změnám. I přes své veškeré superschopnosti tak byl nakonec americký Nadčlověk přemožen známým superpadouchem Zeitgeistem, což se moderním „hrdinům“ stává, bohužel, nadmíru často.

PDF (formát pre tlač)